15 C 196/2024-32 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 97 329,07 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 85 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 1 834,16 Kč, kdy svůj závazek porušil a ve sjednané době částku nevrátil. Následně byl dluh žalovaného zesplatněn ke dni 23. 6. 2023. Jelikož žalovaný celý úvěr řádně a včas nesplatil, uplatňuje žalobkyně svou pohledávku u soudu. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 81 349,12 Kč, úrokem kapitalizovaným částkou 6 534,62 Kč, smluvními poplatky ve výši 3 300 Kč a 800 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal soud bez účastníků řízení, neboť se žádný řádně předvolaný účastník k jednání řádně a včas nedostavil, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Soud tedy při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.5. Z žádosti žalovaného o úvěr ze dne 30. 8 2022 a vyjádření k procesu úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný zažádal o úvěr, uvedl požadované údaje jako výdaje, příjem, druh bydlení, vyživovací povinnosti atd., a na základě těchto údajů žalobkyně rozhodla o poskytnutí úvěru. Žalovaný ve své žádosti konkrétně uvedl, že je svobodný v invalidním důchodu a bydlí v nájmu. Jeho měsíční příjem činí 16 735 Kč, kdy jde o příjem z důchodu a náklady na bydlení činí 4 000 Kč. Žalobkyně úvěruschopnost prověřila matematickým modelem, přičemž vzala v potaz měsíční výdaje ve výši 8 340 Kč a externí spotřebitelské závazky ve výši 391 Kč.6. Ze smlouvy o úvěru, ze dne 30. 8. 2022 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce 85 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto čerpaný úvěr vrátit v 84 měsíčních splátkách s úrokem ve výši 18,95 % ročně a poplatky dle smlouvy, tedy celková měsíční splátka činila 1 834,16 Kč. Splátky byl žalovaný povinný hradit na úvěrový účet č. , č. účtu, . Součástí smlouvy byly základní produktové podmínky, všeobecné produktové podmínky, sazebník poplatků a vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci.7. Z výpisu z běžného účtu ze dne 16. 9. 2022, vedeného na jméno žalovaného soud zjistil, že dne 30. 8. 2022 byla žalovanému připsána částka 85 000 Kč vedená jako částka čerpání úvěru č. , tel. číslo, .8. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 16. 9. 2022 do 31. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, kdy za celou dobu trvání úvěru na tento uhradil částku 9 822,58 Kč. Totéž byl zjištěno z listiny nazvané „amortizace“ a z tabulky předpisů úroků z prodlení a z platební historie, kdy rovněž bylo zjištěno, že na jistinu byla alokována částka 3 650,88 Kč.9. Z oznámení ČSSZ ze dne 11.3.2022 bylo zjištěno, že žalovaného měsíční příjem je od června 2022 ve výši 16 735 Kč, kdy se jedná o důchod.10. Z dopisu ze dne 25. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 23. 6. 2023. Totéž plyne z podacího archu.11. Z předžalobní upomínky ze dne 4. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání upomínky. Upomínka byla zaslána 4. 12. 2023, jak plyne z podacího lístku z téhož dne.12. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 8. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 85 000 Kč, který byl žalovanému zaslán na jeho běžný účet. Tímto tedy žalobkyně splnila svou povinnost. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením, a to prostřednictvím měsíčních splátek. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil, kdy celý úvěr ve sjednané době žalobkyni nesplatil, a proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě.14. Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným posoudil podle § 2395 a násl. o. z. Zároveň se právní poměr mezi účastníky řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Žalobkyně řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 ve vztahu k § 75 z. s. ú., kdy náležitě (s odbornou péčí) posoudila schopnost žalovaného splácet, a zcela splatit sjednávaný spotřebitelský úvěr, kdy na tomto základě žalovanému úvěr poskytla.15. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 97 329,07 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplacenému dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 8. 2022. V dané věci byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 85 000 Kč. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalovanému dne 30. 8. 2022 úvěr poskytla. Žalovaný však dlužnou částku v plném rozsahu neuhradil. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním zbytku peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 729,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 418 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 97 329,07 Kč sestávající z částky 5 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 960 Kč ve výši 3 351,60 Kč.17. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.18. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.