18 C 107/2020-155 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobním návrhem ze dne 7. 4. 2020 se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost vyklidit a předat žalobkyni k nerušenému užívání tzv. vodohospodářskou infrastrukturu specifikovanou výše ve výrokové části tohoto rozsudku. Žalobkyně vlastnictví k této vodohospodářské infrastruktuře nabyla, když v roce 2006 v rámci exekuce vedené proti společnosti , právnická osoba, . vydražila areál bývalého jednotného zemědělského družstva v , Anonymizováno, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, ). Právě toto družstvo v osmdesátých letech minulého století vodohospodářskou infrastrukturu vybudovalo, a to za účelem toho, aby do areálu družstva byla přivedena voda a byla tak v tomto směru pokryta potřeba tohoto družstva při provozování jeho zemědělské činnosti. Tato vodohospodářská infrastruktura je však neoprávněně užívána žalovaným, který se prohlašuje za jejího vlastníka. Odvolává se přitom na kupní smlouvu, kterou uzavřel v roce 2010 se společností , právnická osoba, ., kterou měla tato společnost na jeho osobu vlastnické právo k vodohospodářské infrastruktuře převést. Společnost , právnická osoba, . však v roce 2010 nemohla toto vlastnické právo na žalovaného převést, když již od roku 2006 jí toto vlastnické právo k vodohospodářské infrastruktuře nesvědčilo (v důsledku exekuce vedené na její majetek v rámci, které přešlo vlastnické právo na žalobkyni). Žalovaný se tak nikdy vlastníkem této infrastruktury nestal. Pokud žalovaný v následujícím období inkasoval za dodávky vody uskutečňované prostřednictvím této infrastruktury nějaké platby, činil tak neoprávněně. Žalovaný tedy nejenom že brání žalobkyni vodohospodářskou infrastrukturu užívat, ale dokonce se na její úkor bezdůvodně obohacuje.2. Vedlejší účastnice pak v řízení vystupuje proto, že část vodohospodářské infrastruktury vede přes pozemek v jejím vlastnictví a ta má tak zájem na tom, aby bylo vyjasněno, kdo je jejím skutečným vlastníkem.3. Žalovaný žalobní požadavek žalobkyně odmítl. Vodohospodářskou infrastrukturu, tak jak ji označila žalobkyně, považuje za svoje vlastnictví, které na jeho osobu kupní smlouvou převedla v roce 2010 společnost , právnická osoba, ., která tuto vodohospodářskou infrastrukturu do té doby užívala, když m.j. jejím prostřednictvím zajišťovala dodávky pitné vody domácnostem v obcích , adresa, . Toto zásobování se dělo za úplatu, přičemž až do roku 2021 byla jedním z odběratelů i žalobkyně. Od počátku, co byla vodohospodářská infrastruktura vybudována, tak tato sloužila pro účely zásobovaní vodou nejenom tehdejšího , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, a následně , právnická osoba, ., ale i obyvatel sousedních obcí. V případě této vodohospodářské infrastruktury se tak nejednalo o nedílnou část areálu bývalého jednotného zemědělského družstva v , Anonymizováno, , tedy také nemohla být žalobkyní v roce 2010 vydražena a ta se proto její vlastnicí nestala. Naopak vlastnictví zůstalo zachováno společnosti , právnická osoba, . a nic nebránilo tomu, aby v roce 2010 bylo touto společností převedeno na žalovaného, který skutečně od té doby tuto infrastrukturu jako vlastník užívá.4. Následně účastníci snášeli do řízení řadu tvrzení a argumentů na podporu svých závěrů stran právní povahy vodohospodářské infrastruktury a jejího případného vydržení žalovaným, když ovšem o samotné podstatě této vodohospodářské infrastruktury sporu nebylo. Tedy účastníci byli za jedno stran její stavebně technické povahy, jejího trasování, jakož i pozemků, přes které byla historicky , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, vybudována (tedy i závěru o jejím pevném spojení s pozemky a její nepřenositelnosti z místa na místo a využití jinde). Nesporné pak bylo i užívání této infrastruktury, jak původním družstvem, tak jeho nástupci, jakož i skutečnost, že infrastruktura byla využívána k dodávkám pitné vody i pro domácnosti v jejím okolí.5. Jelikož žalobkyně i žalovaný odvozují svoje vlastnické právo k vodohospodářské infrastruktuře od majetkových dispozic, ke kterým docházelo v roce 2006 a 2010 je zřejmé, že na vodohospodářskou infrastrukturu je třeba nahlížet prizmatem právní úpravy platné v době, kdy tato infrastruktura vznikla a kdy k dispozicím s touto infrastrukturou docházelo, tedy zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník).6. V zásadě tak mohly nastat čtyři odlišné situace. Buď mohlo být na infrastrukturu nahlíženo jako na samostatnou věc, která je i samostatným předmětem právních vztahů (argumentace žalovaného). Nebo mohla být považována ve smyslu § 121 odst. 1 občanského zákoníku za tzv. příslušenství věci hlavní, se kterou je určena, aby byla užívána (argumentace žalobkyně a vedlejší účastnice). V obou případech přitom strany nebyly ale ve sporu o to, že vodohospodářská infrastruktura nebyla nemovitostí, zapisovanou do katastru nemovitostí. Hypoteticky by pak mohlo být uvažováno i o tom, že infrastruktura se stala součástí pozemků, na kterých byla vybudována, případně že se jedná o součást areálu bývalého jednotného zemědělského družstva, anebo dokonce, že se snad může jednat o movitou věc. Aniž by se soud pouštěl do sofistikovaného odůvodňování toho, která z výše uvedených variant v posuzovaném případě nastala (vždy s ohledem na to, že se jedná o záležitost kořenící v osmdesátých letech minulého století, s více či méně nejistým závěrem), věnoval soud pozornost primárně úvaze, zda vůbec, a pokud ano, která z výše uvedených variant by musela nastat, aby žalobkyně mohla být se svým žalobním návrhem úspěšná, tedy že by mohl být učiněn spolehlivý závěr o tom, že jí svědčí vlastnické právo k vodohospodářské infrastruktuře.7. Žalobkyně přitom existenci svého vlastnické práva odvozuje od průběhu a výsledků exekučního řízení, které bylo v minulosti vedeno proti společnosti , právnická osoba, ., kdy v rámci tohoto exekučního řízení byla soudním exekutorem provedena dražba části majetku této společnosti, přičemž vodohospodářská infrastruktura byla vydražena žalobkyní společně s areálem bývalého jednotného zemědělského družstva v , Anonymizováno, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, ).8. Exekuce proti společnosti , právnická osoba, . byla nařízena usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 5. 9. 2005 č.j. , spisová značka, . Soudem pověřený exekutor usnesením ze dne 12. 5. 2006 č.j. , spisová značka, nařídil dražební jednání (dražební vyhláška). V dražební vyhlášce byl specifikován předmět dražby jako 16 budov a 35 pozemků konkretizovaných údaji podle katastru nemovitosti s tím, že tyto nemovitosti tvoří jeden funkční celek a budou draženy s příslušenstvím a součástmi jako jeden funkční celek. V následném usnesení soudního exekutora o příklepu ze dne 20. 6. 2006 pak vyplývá, že žalobkyni byl udělen příklep k nemovitostem uvedeným v dražební vyhlášce, avšak tentokráte již bez uvedení toho, že budovy a pozemky byly vydraženy společně s příslušenstvím. Z výše uvedeného je zřejmé, že dražební vyhláška uvádí, že areál je dražen společně s příslušenstvím. Pokud by tedy bylo na vodohospodářskou infrastrukturu nahlíženo jako na toliko příslušenstvím dražených pozemků a budou, pak by jistě mohlo být o přechodu vlastnického práva na žalobkyni uvažováno. Soud však, vycházeje z dobové judikatury, nedospěl k závěru, že se žalobkyně krom v dražební vyhlášce a usnesení o udělení příklepu výslovně uvedených pozemků a budov mohla stát také vlastnicí vodohospodářské infrastruktury, jež by tvořila jeho příslušenství.9. V poměrech závazkových vztahů (za účinnosti občanského zákoníku), kdy je na věc tvořící příslušenství pohlíženo jako na samostatný předmět právních vztahů bylo opakovaně judikatorně dovozeno (např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. , spisová značka, ), že právní osudy věci hlavní a jejího příslušenství mohou být odlišné. K převodu příslušenství na nabyvatele věci hlavní je třeba vždy projevit zákonem předepsaným způsobem vůli převést i příslušenství. Nebyla-li vůle převést i příslušenství věci hlavní právně významným způsobem projevena, příslušenství na nabyvatele věci hlavní nepřechází, když případný opačný názor nebylo možno opřít o žádné zákonné ustanovení. Důsledkem tohoto vlastnictví k věci tvořící příslušenství lze převádět bez současného převodu vlastnictví k věci hlavní, a to bez ohledu na hospodářskou neúčelnost takového rozdělení vlastnictví. Rovněž pak platí, že k převodu nemovitosti, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí a tvoří příslušenství jiné nemovité věci, je nezbytné, aby byla v písemné smlouvě o převodu vlastnictví vyjádřena vůle stran toto příslušenství převést spolu s věcí hlavní, z uvedených důvodů je nutno zkoumat i obsah nabývacího titulu. Jinými slovy přechází příslušenství věci jejím prodejem na nového vlastníka jedině tehdy, je-li prodávajícím vyjádřena vůle toto příslušenství převést. V poměrech exekučního řízení je taková vůle vyjádřena právě tím, že jsou věci tvořící příslušenství jmenovitě uvedeny v dražební vyhlášce (srov. usnesení Krajského