20 C 175/2024-25 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 68 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 6. 5. 2021 smlouvu u zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobci do 6. 7. 2021. Nicméně žalovaný tak neučinil a dostal se do prodlení s úhradou. Následně účastníci uzavřeli dohodu o uznání dluhu ze dne 16. 10. 2023, jejímž prostřednictvím žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše, kdy tento činil 73 900 Kč (tj. 50 000 Kč + 23 900 Kč jakožto zákonné úroky z prodlení), a zavázal se jej uhradit formou pravidelných měsíčních splátek dle stanoveného splátkového kalendáře po 5 000 Kč nejpozději do 20. dne příslušného měsíce (poslední splátka pak připadla na 20. 12. 2024), a to pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný však svému závazku nedostál, když toliko uhradil jednu splátku ve dne podpisu dohody o uznání dluhu (tj. 5 000 Kč) a poté již ničeho neuhradil. Zbývající dluh ve výši 68 900 Kč se stal splatným ke dni 21. 11. 2023. Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 6. 5. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému v hotovosti 50 000 Kč a žalovaný se tyto finanční prostředky zavázal vrátit nejpozději do 6. 7. 2021, nicméně tak neučinil a dostal se do prodlení. Mezi účastníky byla následně uzavřena dohoda o uznání dluhu ze dne 16. 10. 2023, která byla podepsána jak žalobcem tak žalovaným, přičemž žalovaný svůj dluh vůči žalobci písemně uznal co do důvodu i výše, tj. co do částky 50 000 Kč a částky 23 900 Kč, jež představuje zákonné úroky z prodlení, a zavázal se k jeho úhradě do 20. 12. 2024 ve formě pravidelných měsíčních splátek po 5 000 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena částkou 3 900 Kč, a to vše pod ztrátou výhody splátek, s čímž žalovaný výslovně souhlasil. Splátky měly být realizovány do 20. dne příslušného měsíce počínaje 20. 10. 2023. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou již druhé splátky, když uhradil toliko první v den podpisu uznání dluhu a dále již žádnou. Proto byl žalovaný ze strany žalobkyně vyzván k úhradě dluhu, který se stal splatný ke dni 21. 11. 2023, prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 25. 2. 2024, zaslané téhož dne, a ze dne 26. 3. 2024, zaslané dne následujícího. Uvedená skutková zjištění soud učinil z uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne 16. 10. 2023 a z předžalobní výzvy ze dne 25. 2. 2024 a ze dne 26. 3. 2024.Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dne 6. 5. 2021, následně shora uvedená dohoda o uznání dluhu ze dne 16. 10. 2023, na základě níž měl žalovaný splácet svůj dluh vůči žalobci formou měsíčních splátek po 5 000 Kč pod ztrátou výhody splátek, avšak neplnil své povinnosti, když neplatil řádně a včas předepsané splátky a uhradil toliko jednu z nich dne 16. 10. 2023 ve výši 200 Euro, což se mezi účastníky jedná o ekvivalent částky 5 000 Kč. Proto se zbývající výše dluhu 68 900 Kč stala splatnou 21. 11. 2023. Žalovaný ani přes výzvu ničeho neuhradil.Z hlediska právního posouzení věci soud vycházel z dohody o uznání dluhu ze dne 16. 10. 2023, kdy se uznáním dluhu dle ust. § 2053 a 2054 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) zakládá vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak (ust. § 133 o. s. ř.). Žalovaný tuto domněnku nevyvrátil, když neexistenci dluhu ani netvrdil. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 925 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 445 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 68 900 Kč sestávající z částky 3 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobce vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.