20 C 183/2023-52 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovaným vyklidit nemovité věci ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozhodnutí, a to konkrétně pozemek p. č. , Anonymizováno, (zahrada), pozemek p. č. , Anonymizováno, (trvalý travní porost), pozemek p. č. , Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba rodinný dům čp. , Anonymizováno, a dále pozemek p. č. , Anonymizováno, (trvalý travní porost), to vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Rumburk na LV č. , hodnota, , v obci a katastrálním území , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“). Žalobce tyto nemovité věci získal do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy uzavřené s prodávajícím , Anonymizováno, , Anonymizováno, jakožto insolvenčním správcem žalovaného 1, se kterým je vedeno konkursní řízení. Předmětné nemovité věci byly součástí majetkové podstaty žalovaného 1, přičemž vlastníky nemovitostí byli evidovaní oba žalovaní v rámci společného jmění manželů. Žalovaní spolu s jejich nezletilými dětmi však předmětné nemovité věci užívají nadále bez právního titulu a souhlasu žalobce (tj. po dobu více než jednoho roku), přestože s žalobcem dlouhodobě komunikovali stran jejich situace, nicméně se často stávalo že žalovaný opakovaně něco přislíbil a poté nedošlo k realizaci sjednaného. Proto byli následně opakovaně vyzváni k vyklizení. Poté žalobce současně doplnil, že u zdejšího soudu probíhá i řízení o doplacení dlužného nájemného jako bezdůvodného obohacení pod sp. zn. , spisová značka, .2. Žalovaný 1 se k věci vyjádřil tak, že nemovité věci obývá spolu s manželkou a jejich třemi nezletilými dcerami. Manželka je po náročné operaci již přes pět měsíců v pracovní neschopnosti a aktuálně je hospitalizována. Ve svém vyjádření rovněž zmínil důvody, pro které se rodina dostala do tíživé finanční situace. S žalobcem jednali o možnosti pronájmu, avšak ten s touto variantou projevil nesouhlas, neboť nemovité věci zakoupil za účelem dalšího prodeje. Situaci se snažili s žalobcem řešit, respektive jeho otec chtěl rodinný dům odkoupit, avšak nebyl schopen zajistit dostatek peněz. Doposud se jim nepodařilo najít jiné bydlení kvůli probíhajícímu konkursními řízení, neboť je zde obava, že případné neuhrazené nároky není možno vymáhat. Žalovaný 1 má s odkazem na zákonné ustanovení a stanovisko Nejvyššího soudu ČR za to, že by mělo dojít ze strany žalobce k zajištění bytové náhrady pro žalované a jejich rodinu. Dále poukázal i na klauzuli o dobrých mravech mj. ve spojitosti s okolnostmi, za kterých byl jejich rodinný dům prodáván (nízká kupní cena, praktiky realitní kanceláře, pošpiňující kampaň vůči jeho osobě). Navíc má za to, že si byl žalobce vědom toho, že kupuje nemovitosti, ve kterých bydlí rodina, která bude mít potíže sehnat nové bydlení z důvodu insolvence. Primárně je však toho názoru, že by žalobě nemělo být vyhověno.3. Žalobce s námitkou žalované strany nesouhlasil, respektive má za to, že uložení povinnosti, aby žalovaným zajistil bytovou náhradu, nemá zákonnou oporu. Navrhl, nechť soud žalovaným uloží povinnost předmětné nemovitosti vyklidit ve lhůtě co nejkratší.4. Soud nařídil jednání ve věci na den 24. 5. 2024, ke kterému se dostavil žalobce; žalovaní se po omluvě doručené soudu téhož dne v 8,40 hod k jednání nedostavili. Soud jednal v jejich nepřítomnosti s tím, že jednání odročil na den 12. 6. 2024 za účelem opětovného předvolání žalovaných. K tomuto jednání se všichni účastníci dostavili, přičemž jednání bylo soudem odročeno na 21. 6. 2024 za účelem vyhlášení rozsudku, kterému byli účastníci přítomni.5. Z informací o pozemcích bylo zjištěno, žalobce je vlastníkem nemovitých věcí, konkrétně pozemku p. č. , Anonymizováno, (zahrada), pozemku p. č. , Anonymizováno, (trvalý travní porost), pozemku p. č. , Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba rodinný dům čp. , Anonymizováno, a pozemku p. č. , Anonymizováno, (trvalý travní porost), to vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Rumburk na LV č. , hodnota, , v obci a katastrálním území Varnsdorf. Rovněž z nich vyplynulo, že předchozími vlastníky těchto nemovitých věcí byli právě žalovaní, kteří je vlastnili v rámci režimu společného jmění manželů.6. Z výstupu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že spolu s žalovaným 1 je vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL , spisová značka, , které je řešeno formou konkursu.7. Z výzev k vyklizení nemovitostí ze dne 12. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaní byli žalobcem vyzváni prostřednictvím adresných výzev k tomu, aby výše uvedené nemovité věci, které byly součástí majetkové podstaty v rámci konkursního řízení žalovaného 1, a které žalobce nabyl do svého vlastnictví na základě uzavřené kupní smlouvy, vyklidili a předali ve lhůtě do 30. 4. 2023 s tím, že v opačném případě se tohoto nároku bude žalobce domáhat soudní cestou.8. Z výslechu žalovaného 1 pak soud zjistil, že se jeho rodina, konkrétně otec snažil získat finanční prostředky na koupi nemovitostí zpět do vlastnictví. K tomu žalobce konstatoval, že s otcem žalovaného byla uzavřena kupní smlouva s odkládací podmínkou stran zaplacení kupní ceny, přičemž otec uhradil toliko dvě propadné zálohy po 50 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že se jeho manželka snažila sehnat jiné bydlení, avšak jí bylo řečeno, že s ohledem na vedené konkursní řízení, s nimi nikdo nájem nesjedná. K tomu žalovaná 2 dodala, že jakmile se někomu představila, respektive uvedla její a manželovo jméno, nikdo s nimi nájem nechtěl uzavřít. Mají za to, že uvedené renomé jim učinil insolvenční správce, jelikož o žalovaném sděloval, že je podvodník.9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí, které byly součástí majetkové podstaty v rámci konkursního řízení žalované 1 a byly součástí společného jmění manželů – žalovaných. Žalovaní tak pozbyli své vlastnické právo k předmětným nemovitostem, avšak i nadále nemovitosti spolu s jejich potomky užívají a obývají rodinný dům, aniž by k tomu měli právní titul či souhlas žalobce, což mezi účastníky bylo nesporné. Na tomto stavu se ničeho nezměnilo ani přes prvotní vyjednávání mezi účastníky a vyřešení rodinné situace žalovaných, a ani po následných výzvách ze strany žalobce k vyklizení předmětných nemovitostí.10. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.11. Podle § 285 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen „IZ“) byla-li zpeněžena nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení své rodiny, anebo byt ve vlastnictví dlužníka, je dlužník povinen je vyklidit. Neučiní-li tak dobrovolně, může se nabyvatel domáhat vyklizení žalobou u soudu; nejde o incidenční spor.12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Jak bylo shora prokázáno, žalovaní byli vlastníky předmětných nemovitostí, které však byly zpeněženy v rámci probíhajícího konkursního řízení žalovaného 1. Vlastnické právo k nim nabyl žalobce na základě uzavřené kupní smlouvy. Jednalo se o nemovitosti, které žalovaní spolu s jejich potomky používali k bydlení a byli povinni je vyklidit, neboť vlastnického práva ve vztahu k nemovitostem pozbyli v důsledku prodeje. Jestliže žalovaní i nadále předmětné nemovitosti užívají, činí tak bez právního důvodu, čímž ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z. neprávem zasahují do vlastnického práva žalobce. Žalobce jako vlastník předmětných nemovitostí se může ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z. domáhat uložení povinnosti žalovaným, aby předmětné nemovitosti vyklidili. Žaloba, kterou se tedy žalobce domáhá vyklizení předmětných nemovitostí, je důvodná, když bylo nesporné, že žalovaní předmětné nemovitosti užívají i k datu vyhlášení rozsudku, resp. žalovaní neprokázali, že by nemovitosti již vyklidili. Ba naopak tito žádali o zamítnutí žaloby, potažmo o uložení povinnost žalobci, aby jim zajistil bytovou náhradu. V tomto směru je nutno konstatovat, že v ustanovení § 285 dost. 3 IZ je sic stanoveno, že při vyklizení podle odstavce 2 přísluší dlužníku stejná bytová náhrada jako při výpovědi nájmu bytu dané nájemci pro hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu, nicméně občanský zákoník právo na bytovou náhradu při výpovědi nájmu bytu z důvodu hrubého porušení povinností nájemce nezakládá, a proto je dané pravidlo již obsoletní. Tudíž nelze takovou povinnost žalobci uložit, a to ani s ohledem na judikatorní závěry (stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009) na které se žalovaní odkazovali. Soud v posuzovaném případě neshledal důvody, pro které by měl s odkazem na citované stanovisko ukládat žalobci danou povinnost a využít tohoto krajního institutu, a to i s odkazem na uvedené níže.13. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Odchýlil se však od požadované lhůty k v