26 C 114/2023-64 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 33 286 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl po určitou dobu provozovatelem několika automobilů, které byly evidovány v registru silničních vozidel, avšak nebylo ve vztahu k nim sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jejich provozem. Konkrétně se jednalo o tyto automobily, rozhodná období a uplatněné dílčí dlužné částky: Nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg, RZ , SPZ, a VIN , VIN kód, a období od 15. 1. 2020 do 19. 4. 2020, za něž žalobkyně požaduje částku 8 256 Kč (zákonný příspěvek do garančního fondu za dobu 96 dnů, vypočtený z denní sazby určené pro tyto automobily ve výši 86 Kč) a částku 300 Kč (poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva za toto období). Osobní automobilu s objemem válců v rozmezí nad 1850 cm3 do 2 500 cm3, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, a období od 2. 6. 2020 do 27. 7. 2020, za něž žalobkyně požaduje částku 3 640 Kč (zákonný příspěvek za dobu 56 dnů, vypočtený z denní sazby určené pro tyto automobily ve výši 65 Kč) a částku 300 Kč (poplatek za mimosoudní uplatněním práva za toto období). Osobní automobil s objemem válců v rozmezí nad 1850 cm3 do 2 500 cm3, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, a období od 13. 3. 2021 do 3. 6. 2021, dále od 4. 6. 2021 do 31. 8. 2021 a od 1. 9. 2021 do 12. 1. 2022, za něž žalobkyně požaduje částku 5 395 Kč (příspěvek za dobu 83 dní, po kterou byl automobil provozován bez povinného ručení v prvém uvedeném období), částku 5 785 Kč (příspěvek za dobu 89 dní, po kterou byl automobil provozován bez povinného ručení ve druhém uvedeném období) a částku 8 710 Kč (příspěvek za dobu 134 dní, po kterou byl automobil provozován bez povinného ručení ve třetím uvedeném období), vypočtené z denní sazby určené pro tyto automobily ve výši 65 Kč, a částku 300 Kč (poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva), a to za každé uvedené dílčí období, tj. celkem 900 Kč. K zaplacení příspěvků i poplatků za všechna dílčí období žalobkyně žalovaného písemně vyzvala, avšak žalovaný svou povinnost dosud ani zčásti nesplnil, vzdor tomu, že byl k zaplacení dluhů znovu vyzýván žalobkyní a posléze i její zástupkyní (předžalobními výzvami).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez jednání. Žalobkyně souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil; proto soud předpokládal, že i on s takovým postupem souhlasí /§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)/. Dle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé tudíž nenařídil jednání.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané, že žalovaný byl v rozhodných obdobích provozovatelem shora specifikovaných automobilů, ve vztahu k nimž – ač byly evidovány v registru silničních vozidel – nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla (tzv. „povinné ručení“) podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZPOPV“). Vlastnické právo žalovaného k automobilu RZ , SPZ, žalobkyně prokázala kupní smlouvou ze dne 20. 1. 2021, kterou jej nabyl od předchozího vlastníka , jméno FO, , což žalobkyni sdělil právě tento předchozí vlastník. Z výpisů údajů z registru silničních vozidel vyplývá, že v současné době je žalovaný evidován jako vlastník (provozovatel) všech uvedených vozidel. Výzvami k úhradě příspěvků do garančního fondu , Anonymizováno, ze dne 22. 10. 2020 (splatnost dle této výzvy nastala dne 5. 1. 2021), ze dne 7. 1. 2021 (splatnost dle této výzvy nastala dne 23. 3. 2021), ze dne 16. 8. 2021 (splatnost dle této výzvy nastala dne 30. 10. 2021), ze dne 24. 2. 2022 (splatnost dle této výzvy nastala dne 10. 5. 2022) a ze dne 9. 6. 2022 (splatnost dle této výzvy nastala dne 23. 8. 2022), vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradám příspěvků do garančního fondu za uvedená období, vypočtených z denních sazeb pro automobily daných specifikací, tj. částky 8 256 Kč (96 dnů, denní sazba 86 Kč – výzva ze dne 22. 10. 2020), částky 3 640 Kč (56 dnů, denní sazba 65 Kč – výzva ze dne 7. 1. 2021), částky 5 395 Kč (83 dnů, denní sazba 65 Kč – výzva ze dne 16. 8. 2021), částky 5 785 Kč (89 dnů, denní sazba 65 Kč – výzva ze dne 24. 2. 2022) a částky 8 710 Kč (134 dnů, denní sazba 65 Kč – výzva ze dne 9. 6. 2022), a to vždy do 60 dnů od doručení výzev. Posléze žalobkyně žalovanému odeslala další upomínky o zaplacení dluhu za všechna uvedená období a k zaplacení dluhů jej nakonec vyzvala i zástupkyně žalobkyně, s upozorněním, že jinak přistoupí k jejich soudnímu vymáhání; což vyplývá z předložených upomínek a (předžalobních) výzev k plnění. Žalovaný přesto žalobkyni dluh dosud ani zčásti neuhradil. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo anebo zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný v rozhodné době byl vlastníkem, resp. provozovatelem tří předmětných automobilů a nesplnil svou zákonnou povinnost sjednat ve vztahu k nim tzv. povinné ručení, a že žalobkyni v těchto souvislostech ani nezaplatil příspěvky do garančního fondu; naopak, tato žalobní tvrzení jsou v souladu s předloženými listinami (důkazy).5. Po skutkové stránce tedy soud dospěl k závěru, že žalovaný byl v rozhodných obdobích (viz shora) provozovatelem předmětných automobilů, avšak nesjednal ve vztahu k nim pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jejich provozem.6. Po právní stránce soud žalobkyní uplatněné nároky posoudil jako právo (nárok) na zaplacení příspěvků podle § 4 odst. 1, 3 a 5 ZPOPV a § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí ZPOPV, ve znění pozdějších předpisů, za dobu, po kterou byly automobily – v rozporu s § 1 odst. 2 ZPOPV – provozovány, aniž by k nim bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jejich provozem. Náhradu nákladů mimosoudního uplatnění práva v paušální výši 300 Kč žalobkyně požadovala ve vztahu k všem dílčím obdobím, za něž nároky uplatnila, a to v souladu s ustanovením § 4 odst. 4 ZPOPV a § 2a prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení odpovídá ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného se zaplacení příslušné dílčí části dluhu (tj. vždy den po uvedeném datu splatnosti příspěvku).7. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 286 Kč a zákonný úrok z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z částky 8 256 Kč od 6. 1. 2021 do zaplacení, v sazbě 8,5 % ročně z částky 3 640 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení, v téže sazbě (8,5 % ročně) z částky 5 395 Kč od 31. 10. 2021 do zaplacení, v sazbě 11,75 % ročně z částky 5 785 Kč od 11. 5. 2022 do zaplacení a v sazbě 15 % ročně z částky 8 710 Kč za dobu od 24. 8. 2022 do zaplacení.8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 byla – nálezem Ústavního soudu z 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 2 784 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 332 Kč, odměny advokáta ve výši 1 000 Kč /celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 500 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 2 advokátního tarifu/, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupkyně žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 252 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 1 200 Kč/.9. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč.10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. advokátem, neboť tento náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je natolik personálně i technicky vybavena, aby sama, tzn. bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s.