26 C 19/2024-71 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 14 090 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl po určitou dobu provozovatelem několika automobilů, které byly evidovány v registru silničních vozidel, avšak nebylo ve vztahu k nim sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jejich provozem. Konkrétně se jednalo o tyto automobily, rozhodná období a uplatněné dílčí dlužné částky: Osobní automobil s objemem válců v rozmezí nad 1350 cm3 do 1850 cm3, RZ , SPZ, a VIN , VIN kód, a období od 2. 6. 2022 do 14. 6. 2022, a dále od 15. 6. 2022 do 6. 7. 2022, za něž žalobkyně požaduje částku 611 Kč (příspěvek za dobu 13 dní, po kterou byl automobil provozován bez povinného ručení v prvém uvedeném období), částku 1 034 Kč (příspěvek za dobu 22 dní, po kterou byl automobil provozován bez povinného ručení ve druhém uvedeném období), vypočtené z denní sazby určené pro tyto automobily ve výši 47 Kč, a částku 300 Kč (poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva), a to za každé uvedené dílčí období, tj. celkem 600 Kč. Osobní automobil s objemem válců v rozmezí nad 1850 cm3 do 2 500 cm3, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, a období od 13. 9. 2022 do 22. 9. 2022, za něž žalobkyně požaduje částku 650 Kč (zákonný příspěvek za dobu 10 dnů, vypočtený z denní sazby určené pro tyto automobily ve výši 65 Kč) a částku 300 Kč (poplatek za mimosoudní uplatnění práva za toto období). Osobní automobil s objemem válců v rozmezí nad 1850 cm3 do 2 500 cm3, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, a období od 1. 5. 2021 do 10. 10. 2021, za něž žalobkyně požaduje částku 10 595 Kč (163 dnů) a částku 300 Kč (poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva za toto období). K zaplacení příspěvků i poplatků za všechna dílčí období žalobkyně žalovaného písemně vyzvala, avšak žalovaný svou povinnost dosud ani zčásti nesplnil, přestože byl k zaplacení dlužných částek znovu vyzýván žalobkyní a posléze i její zástupkyní (předžalobními výzvami).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez jednání. Žalobkyně souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil; proto soud předpokládal, že i on s takovým postupem souhlasí /§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)/. Dle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé tudíž nenařídil jednání.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané, že žalovaný byl v rozhodných obdobích provozovatelem shora specifikovaných automobilů, ve vztahu k nimž – ač byly evidovány v registru silničních vozidel – nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla (tzv. „povinné ručení“) podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZPOPV“). Vlastnické právo žalovaného k automobilu VIN , VIN kód, žalobkyně prokázala kupní smlouvou ze dne 25. 1. 2021, podle které jej nabyl žalovaný od předchozího vlastníka , jméno FO, , což žalobkyni sdělil právě tento předchozí vlastník. Z výpisů údajů z registru silničních vozidel vyplývá, že v současné době je žalovaný evidován jako vlastník (provozovatel) všech uvedených vozidel. Výzvami k úhradě příspěvků do garančního fondu , Anonymizováno, ze dne 6. 10. 2022 (splatnost dle těchto výzev nastala dne 20. 12. 2022), ze dne 14. 11. 2022 (splatnost dle této výzvy nastala dne 28. 1. 2023), ze dne 10. 2. 2022 (splatnost dle této výzvy nastala dne 26. 4. 2022), vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradám příspěvků do garančního fondu za uvedená období, vypočtených z denních sazeb pro automobily daných specifikací, tj. částky 1 034 Kč (22 dnů, denní sazba 47 Kč – výzva ze dne 6. 10. 2022), částky 611 Kč (13 dnů, denní sazba 47 Kč – výzva ze dne 6. 10. 2022), částky 650 Kč (10 dnů, denní sazba 65 Kč – výzva ze dne 14. 11. 2022), částky 10 595 Kč (163 dnů, denní sazba 65 Kč – výzva ze dne 10. 2. 2022), a to vždy do 60 dnů od doručení výzev. Posléze žalobkyně žalovanému odeslala další upomínky o zaplacení dluhu za všechna uvedená období a k zaplacení dluhů jej nakonec vyzvala i zástupkyně žalobkyně, s upozorněním, že jinak přistoupí k jejich soudnímu vymáhání; což vyplývá z předložených upomínek a (předžalobních) výzev k plnění. Žalovaný přesto žalobkyni dluh dosud ani zčásti neuhradil. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo anebo zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný v rozhodné době byl vlastníkem, resp. provozovatelem tří předmětných automobilů a nesplnil svou zákonnou povinnost sjednat ve vztahu k nim tzv. povinné ručení, a že žalobkyni v těchto souvislostech ani nezaplatil příspěvky do garančního fondu; naopak, tato žalobní tvrzení jsou v souladu s předloženými listinami (důkazy).5. Po skutkové stránce tedy soud dospěl k závěru, že žalovaný byl v rozhodných obdobích (viz shora) provozovatelem předmětných automobilů, avšak nesjednal ve vztahu k nim pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jejich provozem.6. Po právní stránce soud žalobkyní uplatněné nároky posoudil jako právo (nárok) na zaplacení příspěvků podle § 4 odst. 1, 3 a 5 ZPOPV a § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí ZPOPV, ve znění pozdějších předpisů, za dobu, po kterou byly automobily – v rozporu s § 1 odst. 2 ZPOPV – provozovány, aniž by k nim bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jejich provozem. Náhradu nákladů mimosoudního uplatnění práva v paušální výši 300 Kč žalobkyně požadovala ve vztahu k všem dílčím obdobím, za něž nároky uplatnila, a to v souladu s ustanovením § 4 odst. 4 ZPOPV a § 2a prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení odpovídá ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného se zaplacení příslušné dílčí části dluhu (tj. vždy den po uvedeném datu splatnosti příspěvku).7. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 090 Kč a zákonný úrok z prodlení v sazbě 15 % ročně z částek 1 034 Kč od 21. 2. 2022 do zaplacení, 611 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení a 650 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení. Dále je žalovaný povinen uhradit úrok z prodlení v sazbě 11,75 % ročně z částky 10 595 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení.8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 byla – nálezem Ústavního soudu z 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 768 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku (800 Kč), odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupkyně žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 168 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 800 Kč/.9. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč.10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. advokátem, neboť tento náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je natolik personálně i technicky vybavena, aby sama, tzn. bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně a přitom bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva. To koneckonců žalobkyně sama učinila a opakovaná výzva sepsaná advokátem byla zbytečná.11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty jiné neshledal důvod.12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobky