26 C 7/2024-45 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 10. 10. 2023 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 26 878,94 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně – tj. společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , adresa, (dále jen „společnost , Anonymizováno, “), dne 28. 12. 2021 uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se společnost , Anonymizováno, žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši 16 000 Kč, který se jí žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 28. 3. 2022, a to s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 878,94 Kč. Úvěrovou jistinu společnost , Anonymizováno, žalovanému vyplatila v den uzavření smlouvy, na bankovní účet ve smlouvě uvedený (č. , č. účtu, ). Žalovaný však společnosti , Anonymizováno, (ani poté žalobkyni, která nabyla předmětnou pohledávku postoupením) dluh dosud ani zčásti neuhradil. Stran procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně obecně uvedla, že jej společnost , Anonymizováno, lustrovala ve veřejně dostupných databázích a že nevznikly žádné důvodné pochybnosti o jeho platební schopnosti.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl dne 15. 4. 2024. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač k němu byl předvolán na adresu pro doručování dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a současně souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků a při rozhodnutí věci vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti:5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, vyplývá, že se společnost , Anonymizováno, a žalovaný, za využití prostředků komunikace na dálku, dohodli, že společnost , Anonymizováno, poskytne žalovanému, jenž v té souvislosti (na rozdíl od společnosti , Anonymizováno, ) nevystupoval jako podnikatel ani v rámci samostatného výkonu svého povolání, peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který se jí žalovaný zavázal vrátit (splatit) nejpozději do 28. 3. 2022. Úvěrovou jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 878,94 Kč se žalovaný zavázal vrátit společnosti , Anonymizováno, ve třech měsíčních splátkách ve výši 9 313 Kč, z nichž první byla splatná 28. 1. 2023 a poslední 28. 3. 2022. Z potvrzení o platbě vystaveného společností , právnická osoba, ., je zřejmé, že společnost , Anonymizováno, poukázala částku 16 000 Kč na dohodnutý účet dne 28. 12. 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 19. 6. 2023, její přílohy (seznamu postupovaných pohledávek) a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 8. 2023 vyplývá, že společnost , Anonymizováno, postoupila žalobkyni pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy. Z dopisu ze dne 23. 8. 2023 (výzva k úhradě před podáním žaloby) vyplývá, že žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, vyzvala žalovaného k úhradě dluhu a současně jej upozornila, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání; z podacího lístku z téhož dne je zřejmé, že tohoto dne odeslal zástupce žalobkyně žalovanému doporučenou poštovní zásilku (na adresu trvalého bydliště uvedenou v úvěrové smlouvě).6. Na základě dílčích skutečností zjištěných z provedených důkazů soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že společnost , Anonymizováno, dne 28. 12. 2021 vyplatila žalovanému, na jeho bankovní účet, celkem 16 000 Kč, a to na základě předchozího jednání o uzavření smlouvy, které se mezi nimi uskutečnilo prostředky komunikace na dálku, avšak žalovaný společnosti , Anonymizováno, ani žalobkyni, na niž společnost , Anonymizováno, pohledávku převedla, dosud tuto částku ani zčásti nevrátil, přestože ho k tomu žalobkyně vyzvala nejméně dopisem odeslaným dne 23. 8. 2023.7. Po právní stránce soud poměr mezi společností , Anonymizováno, a žalovaným, jenž byl založen smlouvou ze dne 28. 12. 2021, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen „ZSÚ“); srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (společnost , Anonymizováno, úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani při výkonu samostatného povolání). Smlouva byla uzavřena písemně, tzv. distančním způsobem, neboť právní jednání účastníků směřující k jejímu uzavření (nabídka a její přijetí) bylo učiněno elektronickou formou umožňující zachycení obsahu smlouvy a určení jednající osoby (viz zejména § 562 odst. 1 OZ).8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Při posuzování úvěruschopnosti, tzn. schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ).11. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (v němž Ústavní soud konstatoval, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – LZPS) a v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 (v němž uzavřel, že čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele) – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovanou splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ.12. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele, což je možné dovodit již gramatickým a logickým výkladem tohoto zákonného ustanovení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověří, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu (dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu) a průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.13. Nejvyšší soud ČR, v odůvodnění téhož rozsudku, také připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti s