32 C 158/2024-27 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 10. 8. 2022 uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných splátkách po 1 992 Kč splatných měsíčně spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná ale úvěr splatila pouze ve výši 2 500 Kč, zbylou část úvěru žalovaná nevrátila. Žalobkyně dále uvedla, že nedisponuje doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalované.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 10. 8. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet částkou 1 992 Kč měsíčně. Žalovaný převzal částku 15 000 Kč při podpisu smlouvy.4. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný před poskytnutím úvěru právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že je zaměstnán na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 21 044 Kč, na bydlení vynaloží 3 000 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady činí 3 000 Kč a srážky ze mzdy činí 500 Kč. K ověření příjmu žalovaný předložil dohodu o pracovní činnosti a neznámé listiny za období 4 – 6 /2022.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodly na postoupení pohledávky za žalovanou. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení své pohledávky, přičemž oznámení bylo zasláno žalované dne 3. 1. 2024, jak soud zjistil z podacího archu z tohoto dne.6. Z výzvy ze dne 9. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před pohrůžkou žaloby, přičemž výzva byla odeslána dne 10. 4. 2024, jak soud zjistil z příslušného podacího archu.7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:8. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 1 992 Kč měsíčně v splátkách, přičemž žalovaná čerpala úvěr v plné výši a vrátila pouze částku ve výši 2 500 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla ze žalovanou uvedených údajích o příjmech a výdajích, které ověřila ze znění dohody o pracovní činnosti (zkoumání listin za období 4-6/2022 soud nemohl zohlednit, když není zřejmé, o jaké listiny se jedná). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky za žalovaným ze shora uvedeného důvodu. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhů vyzvala žalovanou k vrácení zbytku dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná zbytek dluhu neuhradila.9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:10. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.12. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.13. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.14. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z žalovaným uvedených skutečností ohledně příjmů a výdajů, přičemž příjem ověřila z předložené dohody o pracovní činnosti, což soud považuje za nedostatečné, neboť jen ze samotné dohody žalobkyně nemohla zjistit, zda práce konané mimo pracovní poměr nadále trvají a jakých žalovaná skutečně dosahuje výdělků. Žalobkyně ale dále naprosto rezignovala na ověření údajů ohledně výdajů žalované.15. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 14 VSOL 58/2018-80, č.j. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015 – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 279/2020- 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.16. Jelikož v tomto případě právní předchůdkyně vycházela při zjištění výdajů žalovaného pouze z údajů sdělených žalovaným, když příjmy žalobkyně neověřila dostatečně a výdaje neověřila vůbec, nepostupovala žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, a to zvláště za situace, kdy žalovaná uváděla náklady na bydlení včetně energií měsíčně pouze ve výši 3 000 Kč, která je s ohledem na obecnou lidskou zkušenost s měsíčními náklady na bydlení nepřiměřeně nízká. Za této situace tedy bylo na místě, aby žalobkyně blíže zkoumala výši výdajů žalované, a nespokojila se pouze s jejím sdělením. V opačném případě tak nemohla postupovat s odbornou péčí.17. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětn