32 C 51/2024-26 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 14. 12. 2022 uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 9 719 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných splátkách po 922 Kč splatných měsíčně Od 17. 1. 2023 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná ale úvěr splatila pouze ve výši 0 Kč, zbylou část úvěru žalovaná nevrátil, proto žalobkyně úvěr zesplatnila dne 31. 5. 2023.2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a to tak, že žalovanou lustroval v interních a externích databázích a v registru SOLUS. Dále vyšla z údajů ze smlouvy, kde žalovaná uvedla, že pobírá mzdu 31 000 Kč, celkové příjmy domácnosti činí 56 000 Kč a měsíční výdaje činí 15 900 Kč. Žalovaná rovněž neměla záznam v insolvenčním rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně vyžadovala i další dokumentaci, která nebyla dohledána.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 14. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se se žalovanou dohodla na poskytování bankovních služeb. Ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 9 719 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 922 Kč v splátkách splatných měsíčně. Žalovaná ve smlouvě uvedla čistý měsíční příjem 31 000 Kč, celkový příjem domácnosti 56 000 Kč a výdaje domácnosti 15 900 Kč.5. Z výpisu úvěru soud zjistil, že žalovaná dne 15. 12. 2022 čerpala úvěr ve výši 9 719 Kč, přičemž žalovaná žádnou ze splátek neuhradila.6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná byla informována o parametrech smlouvy, nicméně ve formuláři není ničeho uvedeno stran majetkové situace žalované.7. Z odstoupení od úvěrové smlouvy soud zjistil, že pro neplacení ujednaných splátek právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, z její přílohy č. 1, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky ze shora uvedené úvěrové smlouvy.9. Výzvou ze dne 23. 6. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, jakož i výzvou ze dne 28. 7. 2023. Výzva ze dne 23. 6. 2023 byla žalované zaslána dne 27. 6. 2023, jak soud zjistil z podacího archu.10. Výzvou ze dne 5. 10. 2023 žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 9. 10. 2023, jak soud zjistil z příslušného podacího archu.11. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost z interních či externích registrů, či že by údaje o příjmech a výdajích žalovaná jakkoli ověřovala. Žalobkyně k důkazu zkoumání úvěruschopnosti navrhla, po předchozím poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř, smlouvu o úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě jsou sice uvedeny příjmy a výdaje žalované, nicméně ze smlouvy nikterak nevyplývá, že by tyto byly právní předchůdkyní před poskytnutím úvěru jakkoli ověřovány. V uvedeném formuláři pak o majetkové situaci žalované není uvedeno ničeho. Ujednání o tom, že banka může nahlížet do úvěrových registrů, na které žalobkyně odkazovala, nicméně nijak neprokazuje, že tak právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila. Zopakovat poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. při jednání nebylo možné, když se žalobkyně nařízeného jednání nezúčastnila.12. Zbylé listinné důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl.13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:14. Právní předchůdkyně Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 9 719 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 922 Kč měsíčně v splátkách od 17. 1. 2023, přičemž žalovaná čerpala úvěr v plné výši a nevrátila ničeho. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z údajů o příjmech a výdajích, které získala od žalované, aniž by tyto jakkoli ověřila. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky za žalovaným ze shora uvedeného důvodu. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhů vyzvala žalované k vrácení zbytku dlužné částky a následně žalované vyzvala k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná zbytek dluhu neuhradila.15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:16. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.17. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.18. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.19. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.20. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z výše příjmů a výda