6 C 155/2024-16 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení 152 826,06 Kč, sestávající z jistiny ve výši 149 999,99 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 226,07 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč (2x 300 Kč za 1 měsíc vymáhání) a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč (2x 500 Kč). Stanovení těchto poplatků bylo stranami smluvně sjednáno. Na odůvodnění těchto svých žalobních požadavků uvedla, že dne 1. 9. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 150 000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácel a žalobkyně proto vyzval žalovaného k uhrazení celé dlužné částky včetně jejího příslušenství. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Soud vzal v řízení za prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dohodu, na jejímž základě následně žalobkyně umožnila žalovanému čerpat (prostřednictvím kreditní karty) peněžní prostředky až do výše 150 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto pravidelné měsíční splátky však žalovaný řádně neplnil, přičemž na jistině úvěru zůstal dlužen výše v odůvodnění rozsudku specifikované částky, a to včetně sankcí, které byly pro případ prodlení s vrácením peněžních prostředků mezi stranami rovněž dohodnuty.Po právní stránce byl vztah mezi žalobkyní a žalovaným posouzen jako smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 155 549,72 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit, a to včetně úrokového navýšení 15 % ročně. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když poskytla ve prospěch žalovaného peněžní prostředky. Žalovaný oproti tomu porušil svoji smluvní povinnost a nesplnil svůj závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Proto žalobkyně využila dohodnuté možnosti uplatnit vůči žalovanému peněžní sankce – ve smyslu § 2048 občanského zákoníku. Žalovaný se nezaplacením peněžních částek v dohodnutých termínech, dostal do prodlení a žalobkyni tak vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení, který je příslušenstvím peněžité pohledávky, ve výši uvedené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě zcela vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 412 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 114 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 152 826,06 Kč sestávající z částky 7 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 560 Kč ve výši 4 738 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.