6 C 204/2024-16 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení 30 907,08 Kč, sestávající z jistiny ve výši 28 767 Kč, poplatků za pojištění ve výši 540,08 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč (2x 300 Kč za 1 měsíc vymáhání) a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč (2x 500 Kč). Stanovení těchto poplatků bylo stranami smluvně sjednáno. Na odůvodnění těchto svých žalobních požadavků uvedla, že dne 27. 8. 2023 uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, na základě, které byl žalované poskytnut úvěrový rámec 29 000 Kč, který žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácela a žalobkyně proto vyzvala žalovanou k uhrazení celé dlužné částky včetně jejího příslušenství. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.Soud vzal v řízení za prokázáno, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dohodu, na jejímž základě následně žalobkyně umožnila žalované čerpat (prostřednictvím kreditní karty) peněžní prostředky až do výše 29 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto pravidelné měsíční splátky však žalovaná řádně neplnila, přičemž na jistině úvěru zůstala dlužna výše v odůvodnění rozsudku specifikované částky, a to včetně sankcí, které byly pro případ prodlení s vrácením peněžních prostředků mezi stranami rovněž dohodnuty.Po právní stránce byl vztah mezi žalobkyní a žalovanou posouzen jako smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 28 767 Kč a žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit, a to včetně úrokového navýšení 15 % ročně. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když poskytla ve prospěch žalované peněžní prostředky. Žalovaná oproti tomu porušila svoji smluvní povinnost a nesplnila svůj závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Proto žalobkyně využila dohodnuté možnosti uplatnit vůči žalované peněžní sankce – ve smyslu § 2048 občanského zákoníku. Žalovaná se nezaplacením peněžních částek v dohodnutých termínech, dostala do prodlení a žalobkyni tak vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení, který je příslušenstvím peněžité pohledávky, ve výši uvedené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě zcela vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 415 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 237 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 907,08 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.