13 C 160/2025-47 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se svou žalobou domáhá vydání soudního rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl povinen zaplatit žalovanou částku s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 10. 2023, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 71 100 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, když první splátka byla dne 7. 11. 2023 a konec kreditového rámce měl nastat 29. 3. 2025.Žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel a žalobkyni ničeho nezaplatil. Žalovaná částka sestává z jistiny 20 000 Kč, poplatku za vyplacení , Anonymizováno, úvěru 398 Kč, smluvního úroku 21 046,99 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 109,80 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 28,80 Kč.Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil a v průběhu řízení zůstal nečinný.Na termín soudního jednání se žalobkyně omluvila a souhlasila, aby byla věc projednána v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně předvolán se na termín soudního jednání nedostavil, ani se neomluvil, soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř., vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 8. 10. 2023 uzavřena smlouva nazvaná – smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr až do výše 71 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal čerpanou částku vrátit spolu s příslušenstvím. Toto má soud za prokázáno z předmětné úvěrové smlouvy.Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 4. 12. 2024 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu vůči žalobkyni z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dle podacího lístku , právnická osoba, ., byla písemnost žalovanému zaslána dne 4. 12. 2024.K výzvě soudu, jakým konkrétním způsobem byla zkoumána a ověřována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně soudu sdělila, že tato byla provedena na základě metodiky schválené , Anonymizováno, , kdy byly zjišťovány informace o počtu členů domácnosti a jejich příjem, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy spotřebitele, včetně jejich ověření, což bylo žalobkyní ověřováno v příslušných registrech.Žalobkyně dále soudu předložila výpis z běžného účtu, z kterého soud zjistil konkrétní příjmy a výdaje žalovaného.Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena částka 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, a jak plyne z výpisu z běžného účtu žalovaného, jedná se o jeho účet.Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že je zde uveden , Anonymizováno, člen ve společné domácnosti, hospodařících s příjmem. Dále je uveden pravidelný měsíční výdaj na půjčky 10 000 Kč, výdaje na bydlení 2 000 Kč, nezbytné výdaje 3 000 Kč, zbytné výdaje 5 000 Kč, čistý měsíční příjem žalovaného je 5 650 Kč a disponibilní příjem činí 19 000 Kč.Po skutkové stránce má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným, byla uzavřena dne 8. 10. 2023 smlouva, nazvaná „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru“ na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 71 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobce, a to dne 8. 10. 2023 v částce 20 000 Kč. Žalovaný však ničeho z této částky žalobkyni dosud nezaplatil.Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o revolvingovém úvěru dle § 2655 v návaznosti na § 2395 o. z. v režimu příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by žalobkyně učinila za dost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1, zák. o spotřebitelském úvěru a před sjednáním úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného (spotřebitele). Pokud jde o proces zkoumání úvěruschopnosti, byl soudu předložen pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti žalobkyně, aniž by skutečnosti tam uváděné byly, jakkoliv verifikovány žalobkyní a pokud to snad bylo tvrzeno, nebylo do žádným konkrétním způsobem ověřeno, např. předložením výplatních pásek, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou, či jinými případnými důkazy. Žalující strana předložila pouze výpis z běžného účtu žalovaného s přehledem příchozích a odchozích finančních částek. Žalobkyně se následně jednání soudu dne 26. 8. 2025 neúčastnila, na tento termín soudního jednání se omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, nemohla tak být poučena dle § 118a odst. 2 a 3, zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v platném znění, neboť uvedené poučení v tomto směru stran zkoumání úvěruschopnosti soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení a o negativních následcích nevyhovění takovéto výzvě soudu.Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1, zák. o spotřebitelském úvěru, jelikož nebyly žalobkyní splněny povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 v návaznosti na § 75 zák. o spotřebitelském úvěru, tedy že byla náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel činí posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Soudu nebyly předloženy žádné důkazy k verifikaci toho, jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána. Lze uzavřít, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, neboť vycházela pouze z prohlášení žalovaného o jeho majetkových poměrech (v této souvislosti srov. nález ÚS z 26. 2. 2019, sp. zn. III US 4129/18 a rozsudek NS č. j. 33 Cdo 2287/2018). Soud uzavírá, že žalobkyně nesplnila řádně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a zákonná ustanovení soud uzavírá, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná, z toho vyplývá, že žalobkyně má pouze právo na zaplacení částky, která představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, a to na základě ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., což v daném případě představuje nezaplacenou částku 20 000 Kč za bezhotovostní převod na účet žalovaného, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.Žalovaný není povinen hradit žádné příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl, pokud totiž jde o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou částku spotřebitelského úvěru v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek NS sp. zn. , spisová značka, ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku není tak žalovaný s plněním závazku v prodlení a z tohoto důvodu proto není dosud povinen hradit úrok z prodlení. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému zaplatit pouze nesplacenou poskytnutou částku ve výši 20 000 Kč a ve zbytku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jejichž poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je téměř totožný.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.