14 C 221/2025-31 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 35 784 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 31. 7. 2024 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 24 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatky ve výši 7 800 Kč. Žalovaná však zápůjčku řádně a včas nesplácela.2. Žalovaná s podanou žalobou souhlasila pouze částečně. Dle jejího názoru je smlouva absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nezkoumala majetkovou situaci žalované před uzavřením smlouvy. Žalobkyni muselo být známo, že má více věřitelů a závazky po lhůtě splatnosti, které není schopna splácet, když v období od 14. 6. 2024 do 26. 8. 2024 uzavřela celkem , hodnota, smluv o zápůjčce či o úvěru, na základě kterých si zapůjčila celkem částku zhruba 290 000 Kč. Je tak povinna vrátit pouze poskytnutou jistotu zápůjčky. Jelikož v období od 20. 2. 2025 do 18. 8. 2025 uhradila žalobkyni na splátkách jistiny celkem částku 1 800 Kč, a to v zásadě v měsíčních splátkách po 200 Kč měsíčně, zbývá jí uhradit částka 22 200 Kč. S ohledem na to, že je dlouhodobě nemocná, požaduje splátkový kalendář, kdy je schopna splácet 200 Kč měsíčně.3. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 31. 7. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 24 000 Kč, což i žalovaná učinila nesporným.4. Z bankovního výpisu z účtu žalované má soud za prokázáno, že žalovaná v období od 20. 2. 2025 do 18. 8. 2025 uhradila žalobkyni celkem částku 1 800 Kč.5. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o zápůjčce, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nedošlo. Žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.6. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně však ani přes výzvu soudu neuvedla svá tvrzení, k jakým příjmům a výdajům žalovaného dospěla a jaká byla jejich struktura. Předloženým důkazním prostředkem, a to bankovním výpisem žalovaného, nelze nahrazovat tvrzení žalobkyně. Žalobkyně se rovněž nijak nevypořádala se skutečností, jakým způsobem posoudila případnou rizikovost žalovaného, když z bankovních výpisů vyplývá, že žalovaný hodně sázel on-line. Žalobkyně tedy v tomto rozsahu neunesla břemeno tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při sjednávání úvěrové smlouvy, nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost, ač k jistému postupu a prověřování z její strany došlo, avšak z pohledu soudu zcela nedostatečnému a neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.7. S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaná na jistinu ve výši 24 000 Kč zaplatila pouze částku 1 800 Kč. Žalovaná je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinna vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 22 200 Kč, a to formou splátek po 500 Kč měsíčně. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 667,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 432 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 784 Kč sestávající z částky 2 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 980 Kč ve výši 1 255,80 Kč.