14 C 256/2025-31 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 36 691 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovaným došlo dne 12. 6. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s poplatky a úroky ve výši 17 118 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, když celkem uhradil pouze částku 18 550 Kč. Dále byla mezi stranami uzavřena dne 12. 9. 2022 smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s poplatky a úroky ve výši 19 594 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, když celkem uhradil pouze částku 10 000 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud má ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 6. 2022 za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 12. 6. 2022 částku ve výši 15 000 Kč. Obdobně ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 9. 2022 má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 12. 9. 2022 částku ve výši 15 000 Kč. K hodnocení zákaznických karet žalovaného z týchž dnů viz níže.4. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nedošlo. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jelikož vycházela primárně z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného zejména o jejích osobních a majetkových poměrech. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádné listiny ve vztahu k jeho výdajům. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obezřetnost a důslednost při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, kdy jen těžko lze uvěřit tvrzení, že celkové jeho měsíční náklady činily částku 2 500 Kč. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy tuto povinnost nesplnila, ač k jistému postupu a prověřování z její strany došlo, avšak z pohledu soudu zcela nedostatečnému a neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče. Žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované., právnická osoba, ohledem na to, že uzavřené smlouvy jsou absolutně neplatné, má žalobkyně, jejíž aktivní legitimace je dána v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 o. z.), právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč ve vztahu ke smlouvě o úvěru ze dne 12. 9. 2022. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalovaný ve vztahu ke druhé smlouvě o úvěru ze dne 12. 6. 2022 zaplatil žalobkyni více, než činila jistina úvěru, zamítl soud žalobu zcela ve vztahu k tomuto nároku.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.