14 C 258/2025-28 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 28 905 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 22. 1. 2024 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které žalovaný obdržel zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč. Žalovaný však dlužnou částku řádně a včas nesplácel, a proto žalobkyni kromě této dlužné částky požaduje rovněž smluvní pokutu ve výši 4 905 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 1. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zapůjčenou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Z bankovního výpisu má soud za prokázáno, že žalobkyně žalované dne 22. 1. 2024 zaslala na bankovní účet částku 15 000 Kč.4. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o zápůjčce, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nedošlo. Součástí odborné péče poskytovatele zápůjčky je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o zápůjčku, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně tedy neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného., právnická osoba, ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.6. Jelikož byl úspěch a neúspěch účastníků v zásadě shodný, nepřiznal soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.