14 C 282/2025-13 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 413 088,34 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným došlo dne 26. 6. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 401 500 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úroky. Žalovaný však dluh řádně a včas nesplácel. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 392 071,41 Kč a smluvních úroků ve výši 21 016,93 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (viz usnesení , Anonymizováno, , č. účtu, -, Anonymizováno, ), rozhodoval soud bez nařízení jednání.4. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 26. 6. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, _, Anonymizováno, _, Anonymizováno, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 401 500 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy a smluvních podmínek. Dále má soud z bankovního výpisu za prokázáno, že dne 26. 6. 2023 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 401 500 Kč.5. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku v zásadě jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nedošlo. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jelikož vycházela primárně z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho majetkových poměrech. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zjistila příjmy žalovaného, ale zcela absentovala na zjištění a prověření výdajů žalovaného a na jejich strukturu. Nelze tak posoudit, jaké činí výdaje žalovaného na bydlení, stravu, ošacení, volnočasové aktivity, cestovné, internet, mobil atd. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy tuto povinnost nesplnila, ač k jistému postupu a prověřování z její strany došlo, avšak z pohledu soudu zcela nedostatečnému a neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče.6. S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně, jejíž aktivní legitimace je dána v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 9. 2024 (§ 1879 o. z.), právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 392 071,41 Kč. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.7.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení nespěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 54 384,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 524 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 413 088,34 Kč sestávající z částky 9 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 290 Kč ve výši 6 570,90 Kč.