27 C 225/2025-23 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se domáhá zaplacení 51 984,92 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 51 984,92 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a žalovaným, byla dne 30. 4. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 38 700 Kč. Původně žalobce uvedl, že žalovaný čerpal úvěr 51 984,92 Kč, v podání ze dne 10. 9. 2025 uvedl, že čerpal celkem 38 700 Kč. Žalovaný dluh nehradil, zaplatil celkem 13 400 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Žalobce dále uvedl, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit. Klientům je přitom ponechávána rezerva 10 % mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji.2. Z listiny „standardní informace o spotřebitelském úvěru“, dodatku ke smlouvě, seznamu pohledávek, úvěrové smlouvy, smlouvy o postoupení pohledávek, úvěrových podmínek, předžalobní výzvy a výpisu z účtu soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a žalovaným, byla dne 30. 4. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 38 700 Kč. Žalovaný uhradil 13 400 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k doplacení úvěru před podáním žaloby a vyrozuměl jej o postoupení pohledávky.3. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.4. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr. Žalovaný byl povinen úvěr zaplatit ve splátkách. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi poskytovatelem finančních služeb a žalovaným v postavení spotřebitele, aplikují se na posouzení úvěrové smlouvy ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Podle § 86 odst. 1 a 2 cit. zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ci. zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. S ohledem na uvedená ustanovení soud posuzoval platnost předmětné úvěrové smlouvy. K otázce posouzení způsobilosti žalovaného splácet sjednaný úvěr žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit. Klientům je přitom ponechávána rezerva 10 % mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji. Žádné konkrétní skutečnosti týkající se popisu zkoumání úvěruschopnosti žalované neuvedl (např. z jakých listin věřitel vycházel ve smyslu nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, jaké konkrétní skutečnosti žalovaný uvedl). Žádné takové skutečnosti ani nevyplývaly z důkazů předložených žalobcem. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k jednání, vzdal se možnosti být poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. z hlediska povinnosti uvést rozhodující tvrzení odůvodňující uplatněný nárok a tvrzení prokázat. Lze tedy uzavřít, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně rozhodujících skutečností týkajících se řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je proto neplatná. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona. Žalovanému bylo poskytnuto celkem 38 700 Kč, žalovaný uhradil 13 400 Kč; soud mu proto uložil zaplatit zbývající část bezdůvodného obohacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul.6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch, náklady řízení nevznikly.