27 C 312/2025-30 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se domáhá zaplacení 16 709,54 Kč a zákonných úroků z prodlení. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a žalovaným, byla dne 26. 8. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 16 709,54 Kč. Žalovaný dluh nehradil. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci, zbývá uhradit požadované částky. Žalobce dále uvedl, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI. Uvedl dále, že klientům je ponechávána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Uvedl dále, že celkem bylo poskytnuto žalovanému 11 400 Kč. Žalovaný uhradil celkem 1 480 Kč. Žalobce požaduje jistinu 9 922,05 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů 750 Kč a úroky 6 037,49 Kč.2. Ze sdělení , právnická osoba, , Anonymizováno, ze dne 15. 9. 2025 a listin „proof of payout“ soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 30. 10. 2024 1 400 Kč a dne 26. 8. 2024 10 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru a dodatku soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a žalovaným, byla dne 26. 8. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr, který se žalovaný zavázal uhradit do 31. 1. 2025. Z oznámení o postoupení pohledávek a upomínky soud zjistil, že žalobce vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky a vyzval jej k zaplacení dluhu před podáním žaloby.3. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.4. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi poskytovatelem finančních služeb a žalovaným v postavení spotřebitele, aplikují se na posouzení úvěrové smlouvy ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Podle § 86 odst. 1 a 2 cit. zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ci. zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. S ohledem na uvedená ustanovení soud posuzoval platnost předmětné úvěrové smlouvy. K otázce posouzení způsobilosti žalovaného splácet sjednaný úvěr žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to z uvedených databází. Žádné konkrétní skutečnosti týkající se popisu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neuvedl (např. z jakých listin věřitel vycházel ve smyslu nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele). Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k jednání, vzdal se možnosti být poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. z hlediska povinnosti uvést rozhodující tvrzení odůvodňující uplatněný nárok a tvrzení prokázat. Lze tedy uzavřít, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně rozhodujících skutečností týkajících se řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je proto neplatná. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona. Žalovanému bylo poskytnuto celkem 11 400 Kč, žalovaný uhradil 1 480 Kč; soud mu proto uložil zaplatit zbývající část bezdůvodného obohacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul.6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch žalobce a žalovaného se zohledněním příslušenství je v zásadě stejný.