32 C 134/2025-23 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že dne 7. 1. 2022 uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 12 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných splátkách ve výši 4 % z dlužné částky splatných měsíčně od spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná čerpala úvěr celkem ve výši 24 000 Kč, vrátila ale pouze částku 13 184 Kč, zbylou část úvěru žalovaná nevrátila, proto žalobkyně úvěr zesplatnila dne 13. 11. 2024.2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a to zkoumáním kreditního skóre žalované, neboli credit scoringu, kdy tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků. Pro předcházení předlužení klienta žalobkyně zajišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (MLS), čímž je zjišťována i schopnost hradit nezbytné životní výdaje. Vyvstanou-li pochybnosti o pravosti tvrzení klienta, přistoupá žalobkyně k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu. Dále žalobkyně využívá úvěrové registry SOLUS a NRKI. Žalobkyně prověřila žalované lustrací v SULUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že žalovaná je schopna hradit sjednané splátky. Žalobkyně dále poukazuje na skutečnost, že použití statistického modelu je spolehlivějším než posouzení na základě vyžádaných dokladů, a to s ohledem na jejich možné padělání či zastarávání, kdy skutečnost, že žalovaná dosahuje nějakého příjmu v současnosti neznamená, že bude dosahovat stejného příjmu i v budoucnu, přičemž takovou informaci poskytne pouze statistický model, který zohledňuje mimo jiné právě i statistická data, jakož i empirickou zkušenost věřitele. Výpočet kreditního skóre žalované je statisticky nejspolehlivějším ukazatelem, dle kterého lze predikovat schopnost splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně tedy nepochybila, když tvrzení žalované považovala za dostatečná při absenci důvodné pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalované, když posouzení nebylo posouzeno jen na tvrzení žalované.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 7. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěrový rámec ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 4 % z dlužné částky měsíčně Žalovaná ve smlouvě uvedla, že její celková čistý příjem ze zaměstnání činí 23 000 Kč, ostatní příjmy domácnosti činí 40 000 Kč.5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr opakovaně, celkem ve výši 24 000 Kč a uhradila částku 13 184 Kč.6. Z předložené úvěrové zprávy, o které žalobkyně tvrdí, že se jedná o výpis z Nebankovního registru klientských informací, soud neučinil žádná skutková zjištěná stran zkoumání úvěruschopnosti, neboť z listiny jednak nevyplývá, která osoba a kdy tuto listinu vyhotovila, soud tedy nemá postaveno najisto, že se jedná skutečně o potvrzení uvedeného registru, když z uvedené listiny ničeho takového nevyplývá, a dále z listiny není zřejmé datum jejího vyhotovení, nelze tedy z ničeho dovodit, zda na základě uvedené listiny žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru.7. Z listiny nadepsané jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud rovněž neučinil žádné skutkové zjištění. V uvedené listině pouze žalobkyně tvrdí, jak obecně přistupuje k posuzování úvěruschopnosti, a to prostřednictvím tzv. statistického modelu. Z listiny nelze nikterak dovodit, že žalobkyně statistický model v rámci posuzování úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru skutečně aplikovala, ani to, jak konkrétně statistický model vypadá, jaká vstupní data byla do modelu zadána a jaká data statistický model obsahuje, jak je žalobkyně získala apod. v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně zjišťovala kreditní skóre ani že pro tento účel žalobkyně využila statistický model. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by žalobkyně jakkoli ověřila žalovaným uvedené příjmy a výdaje žalovaného. Soud žalobkyni ještě před konáním prvního jednání ve věci písemně poučil dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně nutnosti doplnění tvrzení o tom, jak konkrétně byla zjišťována úvěruschopnost žalovaného a nutnosti označení důkazů k prokázání doplněných tvrzení, poučení soud nemohl zopakovat při jednání, neboť jednání se žalobkyně nezúčastnila, čímž se připravila o možnost být takto poučena.8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru vyšla z toho, že žalovaná má příjem 23 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč a výdaje činí 6 000 Kč. Žalobkyně dále v registru uvádí, že jaké registry prolustrovala.9. Přípisem ze dne 13. 11. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila, jak soud zjistil z příslušného přípisu, přípis žalovanému odeslala dne 14. 11. 2024, jak soud zjistil z podacího archu.10. Žalobkyně vyzvala výzvou ze dne 3. 1. 2025 k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, výzva byla odeslána dne 6. 1. 2025, jak soud zjistil z podacího archu.11. Zbylé důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl.12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:13. Žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 12 000 Kč, žalovaná opakovaně čwerpala úvěr, celkem ve výši 24 000 Kč a zavázala se splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, měsíčně přičemž žalovaná zaplatila pouze částku 13 184 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla ze žalovanou uvedených příjmů a výdajů, které nikterak neověřila. Na základě tohoto výpočtu byl žalované úvěr schválen, a to navíc po předchozím nahlédnutí do externích registrů jako je SOLUS a NRKI. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splácením dluhů vyzvala žalovanou k vrácení zbytku dlužné částky a následně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná zbytek dluhu neuhradila.14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:15. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.16. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.17. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky