32 C 139/2025-82 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalované pronajala podnikatelský prostor, a to jednotku č. , hodnota, v budově č.p. , Anonymizováno, v , adresa, , a to od 1. 3. 2022 do 31. 10. 2022 s tím, že žalobkyně v tomto období spotřebovala služby spojené s nájmem ve výši 33 887 Kč, kdy žalovaná uhradila částku 21 600 Kč a dluží tak žalobkyni nedoplatek ve výši 12 287 Kč.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, když připustila existenci nájemního vztahu, nicméně sporovala správnost vyúčtování, když zpochybnila výši s ohledem na to, že topná sezona byla 5 měsíců, nadto jí byl vyúčtován nedoplatek za ohřev vody, ačkoli v jednotce teplá voda nebyla.3. Ze smlouvy o nájmu ze dne 20. 1. 2022 č. , Anonymizováno, soud zjistil, že účastníci se dohodli na pronájmu jednotky č. , hodnota, vymezené v budově č.p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, za účelem výkonu podnikatelské činnosti od 1. 3. 2022, Účastníci se dále dohodli, že žalobkyně bude žalované v souvislosti s nájmem poskytovat teplo, studenou a teplou vodu, kdy žalovaná se zavázala hradit zálohu na tyto služby v souhrnu ve výši 2 700 Kč měsíčně s tím, že zálohy budou vyúčtovávány jednou ročně vždy do 30. 6. roku následujícího ve splatnosti určené žalobkyní. Existence a trvání nájemního vztahu v období od 1. 3. 2022 do 31. 10. 2022 není mezi účastníky sporná.4. Z vyúčtování za období od 1. 3. 2022 – 31. 10. 2022 ze dne 3. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala za uvedené období žalované služby ve výši 33 887 Kč, zálohy činily 21 600 Kč, nedoplatek činí 12 287 Kč. Žalobkyně současně vyzvala žalovanou k úhradě uvedeného nedoplatku do 31. 8. 2023. Z doručenky soud zjistil, že vyúčtování bylo zasláno žalované na adresu , adresa, . Žalovaná nebyla doručujícím orgánem zastihnuta, proto jí byla písemnost dne 25. 7. 2023 uložena u doručujícího orgánu. Jelikož si žalovaná písemnost nevyzvedla, byla vrácena žalobkyni jakožto odesílateli.5. Žalobkyně rovněž vyzývala žalovanou k úhradě výzvou ze dne 26. 5. 2025, kdy výzva byla zaslána na totožnou adresu, jak soud zjistil z příslušné doručenky.6. Adresa , adresa, je od 19. 5. 2021 dosud adresou zapsaného sádla žalované, jak soud zjistil z výpisu z živnostenského rejstříku.7. Žalované byla výzva k úhradě rovněž zaslána e-mailem ze dne 23. 9. 2024, proti které se žalobkyně ohradila e-mailem z téhož dne, kdy uvedla, že vyúčtování se jí zdá vysoké a že již vše řešila s paní , jméno FO, e-mailem ze dne 14. 9. 2023 a rovněž kontaktovala paní , jméno FO, , ovšem bez reakce, což soud zjistil z e-mailové komunikace účastníků. Z této soud dále zjistil, že komunikace následně pokračovala výměnou stanovisek, přičemž v rámci e-mailu ze dne 26. 9. 2024 žalovaná požádala žalobkyni o osobní schůzku a o nahlédnutí do podkladů z tepláren. V rámci další komunikace byly účastníky domluveny dva termíny, přičemž oba byly zrušeny žalovanou, poprvé z důvodu inventury a podruhé ze zdravotních důvodů, kdy následně žalobkyně již s další schůzkou nesvolila s tím, že do konce roku již není možná.8. Zbylé žalobkyní navržené důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl.9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci se dohodli na pronájmu jednotky č. , hodnota, vymezené v budově č.p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, účelem výkonu podnikatelské činnosti od 1. 3. 2022 do 31. 10. 2022. Žalobkyně za období od 1. 3. 2022 – 31. 10. 2022 vyúčtovala nedoplatek na službách spojených s poskytnutím nájmu ve výši 12 287 Kč, vyúčtování bylo zasláno žalované na adresu zaspaného sídla, kde si žalovaná vyúčtování nepřevzala, nicméně písemnost jí byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 25. 7. 2023. Žalovaná na vyúčtování nereagovala, ani přes písemnou výzvu, přičemž žalovaná reagovala až v měsíci září e-mailem, kdy dne 23. 9. 2024 uvedla, že nedoplatek považuje za vysoký a dne 26. 9. 2024 požádala o předložení podkladů k vyúčtování.10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužící k podnikání dle § 2302 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), přičemž bylo ujednáno poskytnutí služeb dle § 2303 o.z., podle kterého se použijí ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně. Z tohoto důvodu je třeba dle § 2247 odst. 3 o.z. na věc aplikovat ustanovení zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, v platném znění (dále jen „zákon o službách“), a to i s ohledem na jeho ustanovení § 1 odst. 2, neboť pronajatý nebytový prostor se nachází v bytovém domě.11. V dané věci soud přihlédl k tomu, že ustanovení tohoto zákona byla změněna novelou č. 424/2020 Sb., účinnou od 1. 1. 2023, přičemž s ohledem na absenci přechodných ustanovení je třeba dle novely posoudit veškerá vyúčtování vystavená po datu účinnosti této novely, tedy po 1. 1. 2023, a to i ty, kterými je vyúčtováváno období před účinností této novely, pokud bylo vyúčtování vystaveno až za její účinnosti, k čemuž dospěl i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024. Proto soud věc posoudil dle znění zákona dle zmíněné novely.12. Zásadní změnu přinesla zmíněná novela do ustanovení § 8 zákona o službách, když byla změněna koncepce námitek tak, že od 1. 1. 2023, pokud nájemce nepodá námitky proti vyúčtování do 30 dnů od doručená vyúčtování, případně do 30 dnů od doložení podkladů pro vyúčtování, platí, že s vyúčtováním souhlasí, tedy nastává fikce, že vyúčtování je řádné, což Nejvyšší soud dovodil rovněž ve shora zmíněném rozsudku. Nejvyšší soud k tomu dále uvedl, úmyslem zákonodárce bylo předejít tomu, aby se spory o správnost (řádnost) vyúčtování vedly „do nekonečna“, obvykle v souvislosti se soudním řízením o zaplacení nedoplatku (přeplatku) z vyúčtování.13. S ohledem na tuto změnu tak dle názoru soudu již nelze použít dosavadní judikaturu, že soud zkoumá řádnost vyúčtování, tedy zda obsahuje veškeré náležitosti, z úřední povinnosti, kdy s ohledem na nově konstruovanou fikci správnosti vyúčtování tak může činit pouze tehdy, pokud uživatel služeb podá včasné a řádné námitky, jinak soud nemůže správnost vyúčtování v soudním řízení přezkoumat, když pro případ nepodání námitek platí fikce správnosti vyúčtování. Uvedené tak činí z lhůty k podání námitek lhůtu propadnou.14. K podání námitek, jak shora uvedeno, ustanovení § 8 odst. 2 zákona o službách stanoví lhůtu 30 dnů od doručení vyúčtování, případně do 30 dnů od doložení podkladů dle odstavce 1. Dle odstavce 1 citovaného ustanovení pak platí, že příjemce služeb může písemně požádat poskytovatele služeb do 30 dnů od doručení vyúčtování, aby příjemci služeb doložil náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a aby umožnil příjemci služeb pořízení kopie podkladů, kdy poskytovatel služeb má rovněž k uvedenému lhůtu 30 dnů.15. S ohledem na shora deklarovaný účel změny právní úpravy nastíněný Nejvyšším soudem je tak soud toho názoru, že ačkoli zákon výslovně nestanoví následek uplynutí lhůty k žádosti o doložení podkladů, je třeba i uvedenou lhůtu považovat za lhůtu propadnou. Pokud by tomu tak nebylo, mohl by příjemce služeb kdykoli po doručení vyúčtování požádat o doložení podkladů, čímž by se znovu otevřela možnost podat námitky proti vyúčtování, neboť podle odst. 2 citovaného ustanovení běží lhůta pro podání námitek i od doložení podkladů. Takový výklad by fakticky umožnil obcházet zákonem stanovenou třicetidenní lhůtu k podání námitek a popíral by účel sledovaný zákonodárcem, kterým je dosažení právní jistoty a zabránění vedení sporů o správnost vyúčtování „do nekonečna“, jak zdůraznil Nejvyšší soud ve shora uvedeném rozhodnutí. Proto je třeba dovodit, že po uplynutí třicetidenní lhůty od doručení vyúčtování již příjemce služeb nemůže účinně požádat o doložení podkladů, a tím ani vyvolat novou lhůtu pro podání námitek. Dosavadní judikaturu ke lhůtě k podání žádosti o podklady tedy není možno dle názoru soudu s ohledem na změnu právní úpravy použít.16. Soud dále uvádí, že vyúčtování bylo doručeno na adresu zapsaného sídla žalované, která je podnikatelkou. Doručením zásilky na tuto adresu se písemnost dostala do sféry dispozice žalované. Tímto pojmem se rozumí okamžik, kdy má adresát objektivní možnost seznámit se s obsahem zásilky, nikoli až okamžik, kdy se s ním fakticky seznámí. Není tedy rozhodné, zda žalovaná zásilku skutečně převzala nebo zda se na uvedené adrese zdržovala. Pouhá skutečnost, že se na adrese nezdržuje, nemůže jít k tíži odesílatele, neboť je povinností podnikatele zajistit přijímání písemností na svém zapsaném sídle, které si sám určí. Tento závěr odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž účinky do