32 C 53/2025-101 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalobkyně dne 20. 8. 2024 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 12 pravidelných splátkách po 7 500 Kč splatných měsíčně. Žalovaný ale úvěr nesplácel, proto žalobkyně úvěr zesplatnila dne 30. 1. 2025. Jistina měla být doplacena jednorázově po skončení splátkového období. Žalobkyně zohlednila nutnou tvorbu úspor, aby měl žalovaný dostatek finančních prostředků na úhradu jistiny. Žalobkyně si před poskytnutím úvěru vyžádala dva doklady totožnosti a výpis z účtu za poslední tři měsíce. Využila služeb společnosti , právnická osoba, Žalobkyně dále pro posouzení úvěruschopnosti vyšla z výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z databáze odcizených dokladů, výpisu z centrální evidence exekucí a výpisu z registru SOLUS. Žalobkyně vyšla z příjmu deklarovaného spotřebitelem ve výši 44 000 Kč, kdy tento ověřila oproti bankovnímu účtu, dle kterého činí příjem 66 239 Kč. Dále vyšla z toho, že žalovaný prohlásil náklady 8 000 Kč, tyto náklady žalobkyně ověřila oproti bankovnímu účtu, kde nalezla náklady ve výši 0 Kč, proto vyšla z nákladů ve výši 8 000 Kč.2. Žalovaný ve věci uvedl, že uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, který měl být splácen ve splátkách po 7 500 Kč a na závěr měla být splacena jistina 50 000 Kč. Žalobkyně nezkoumala dostatečně úvěruschopnost, zjištěné údaje z účtu se nezakládají na pravdě, nezkoumala rovněž jeho rodinné zázemí. Výše úroku je rozporná s dobrými mravy. 6alovaný tedy namítá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Uvedl, že již zaplatil 15 000 Kč, navrhl, aby mu bylo uloženo zaplatit částku 35 000 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.3. O povinnosti žalovaného zaplatit 35 000 Kč již bylo rozhodnuto částečným rozsudkem o uznání ze dne 3. 6. 2025 č- j- 32 C 53/2025-80, zbývá tedy rozhodnout o částce 16 000 Kč s úrokem z prodlení.4. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 20. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet částkou 7 500 Kč v 12 splátkách splatných měsíčně s tím, že splátkami má být hrazen pouze úrok ve výši 15 % měsíčně, tedy přibližně 0,5 denně. Jistina 50 000 Kč měla být uhrazena po skončení splátkového období. Žalovaný se dále zavázal uhradit žalobkyni 500 Kč za každou zaslanou upomínku. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalobkyně si od žalovaného vyžádala výpis z bankovního účtu. O uzavření smlouvy nebylo mezi účastníky sporu.5. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 50 000 Kč, ostatně žalovaný uznal část nároku ve výši 35 000 Kč, tj. částku 50 000 Kč poníženou o jím tvrzené úhrady 15 000 Kč, o této částce již bylo rozhodnuto částečným rozsudkem pro uznání.6. Ze dvou upomínek ze dne 20. 11. 2024 a dvou upomínek ze dne 5. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.7. Výzvou ze dne 30. 1. 2025 žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 30. 1. 2025, jak soud zjistil z příslušného podacího archu.8. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 5. 2024 – 31. 7. 2025, které měla žalobkyně k dispozici, soud zjistil, že v měsíci květnu účet žalovaného vykazoval rozdíl počátečního a konečného zůstatku částku +2 000 Kč, v měsíci červnu -6 000 Kč a v měsíci červenec +8 000 Kč. Současně soud z výpisu z účtu soud zjistil, že z účtu chodily na účet č. , č. účtu, částky 10 000 Kč, 1 500 Kč, 500 Kč, 350 Kč, 400 Kč, 2 000 Kč, 300 Kč, v měsíci červnu částky 10 000 Kč, 2 000 Kč, 500 Kč, v měsíci červenci částky 10 000 Kč, 3 000 Kč, 500 Kč, dále na účet č. , č. účtu, v měsíci květnu 3 000 Kč, 250 Kč, 3 800 Kč, 400 Kč, 5 300 Kč, v měsíci červnu 5 300 Kč, 3 000 Kč, 3 800 Kč a v měsíci červenci 5 500 Kč a 2 000 Kč.9. Z potvrzení o platbě ze dne 12. 9. 2024 a dne 14. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 15 000 Kč (2x 7 500 Kč v uvedených dnech).10. Z komunikace účastníků na č.l. 44-45 spisu soud zjistil, že žalovaný před podáním žaloby vznesl vůči žalobkyni námitku neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti a navrhl uzavření dohody o narovnání, kdy bude uhrazena zbylá jistina ve splátkách. Žalobkyně tento návrh neakceptovala.11. Ostatní listinné důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl.12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:13. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout a následně poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet částkou 7 500 Kč v 12 splátkách splatných měsíčně s tím, že splátkami má být hrazen pouze úrok ve výši 15 % měsíčně, tedy přibližně 0,5 denně. Jistina 50 000 Kč měla být uhrazena po skončení splátkového období. Žalovaný se dále zavázal uhradit žalobkyni 500 Kč za každou zaslanou upomínku. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 15 000 Kč. Žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalobkyně si před uzavřením smlouvy od žalovaného vyžádala výpis z bankovního účtu. Z tohoto výpisu z účtu je seznatelné, že účet žalovaného vykazoval rozdíl počátečního a konečného zůstatku částku +2 000 Kč, v měsíci červnu -6 000 Kč a v měsíci červenec +8 000 Kč. Současně soud z výpisu z účtu soud zjistil, že z účtu chodily na účet č. , č. účtu, částky 10 000 Kč, 1 500 Kč, 500 Kč, 350 Kč, 400 Kč, 2 000 Kč, 300 Kč, v měsíci červnu částky 10 000 Kč, 2 000 Kč, 500 Kč, v měsíci červenci částky 10 000 Kč, 3 000 Kč, 500 Kč, dále na účet č. , č. účtu, v měsíci květnu 3 000 Kč, 250 Kč, 3 800 Kč, 400 Kč, 5 300 Kč, v měsíci červnu 5 300 Kč, 3 000 Kč, 3 800 Kč a v měsíci červenci 5 500 Kč a 2 000 Kč. Žalovaný před podáním žaloby vznesl vůči žalobkyni námitku neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti a navrhl uzavření dohody o narovnání, kdy bude uhrazena zbylá jistina ve splátkách. Žalobkyně tento návrh neakceptovala.14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:15. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.16. Předně soud poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3194/18 ze dne 1. 4. 2019, ve kterém Ústavní soud dovodil, že výše úroku ujednaná v sazbě 0,5 % denně je v rozporu s Ústavním pořádkem. V souladu s tímto nálezem považuje tedy soud ujednání o úroku ve výši 7 500 Kč měsíčně, odpovídající přibližně sazbě 0,5% denně (smlouva obsahovala ujednání o úrokové sazbě 15 % měsíčně) za neplatné pro rozpor s ústavním pořádkem, v podrobnostech osud odkazuje na odůvodnění zmíněného nálezu.17. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.18. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele ú