6 C 115/2024-114 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobním návrhem ze dne 27. 3. 2024 se žalobce domáhal toho, aby rozhodnutím soudu bylo žalované napříště zabráněno, aby o něm rozšiřovala nepravdivé údaje, že v době šíření pandemie COVID nezákonně podnikal a porušoval vládní opatření. Zároveň se na žalované domáhal omluvy za toto nepravdivé rozšiřování údajů a v neposlední řadě i peněžité satisfakce ve výši 50 000 Kč. Na odůvodnění těchto svých žalobních požadavků uvedl, že žije a podniká v obci , adresa, , přičemž žalovaná bydlí v jeho blízkém sousedství. Nepřátelství žalované vůči žalobci se projevuje od roku 2020, tehdy začala žalovaná žalobce před místními lidmi nepravdivě obviňovat, že ve svém domě nelegálně podniká, když ubytovává hosty v době probíhající pandemie COVID, případně porušuje stavební předpisy či protipožární opatření. Žalovaná se přitom neomezila jen na tyto pomluvy, ale opakovaně se v této souvislosti obracela na policii. Takto si počínala ve dnech 2. 4. 2021, 17. 4. 2021 a 31. 7. 2022, kdy následně policie nezjistila žádná pochybení. Ani stavební úřad po oznámení žalované ze dne 21. 6. 2023 žádné porušení právních předpisů nezjistil. Dne 3. 4. 2021 pak měla žalovaná tvrdit jednomu z dělníků, kterého žalobce ubytoval, že žalobce pobírá neoprávněně tzv. covid dotace, když provozuje ubytovací služby. Dne 14. 5. 2021 pak žalovaná mylně informovala jednoho ze spoluobčanů o stavebních záměrech žalobce. Žalovaná přitom takto činí v úmyslu poškodit dobré jméno žalobce, jakož i jeho podnikatelskou činnost. Žalobce je nepřátelskými kroky žalované pod neustálým psychickým tlakem, což vede k pocitu neštěstí.2. Žalovaná žalobní požadavky žalobce jako nedůvodné odmítla. Připustila přitom existenci napjatých vztahů se žalobcem, jakož i to, že opakovaně oznámila příslušnému orgánu podezření na možné protiprávní aktivity žalobce. Nicméně tato oznámení byla učiněna za situace, kdy žalovaná měla rozumný důvod se domnívat, že k nim skutečně dochází. Co se týče údajného šíření pomluv na adresu žalobce, pak pokud by k nim i došlo, jistě by jejich intenzita nebyla způsobilá zasáhnout do osobnostních práv žalobce, nehledě na okolnosti, za kterých byly údajně proneseny, tedy probíhající pandemie COVID.3. Podle § 81 odst. 1 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle § 81 odst. 2 o. z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Podle § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.4. V obecné rovině pak o zásahu do osobnostních práv je možno uvažovat za předpokladu, že je splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a neoprávněností (protiprávností) zásahu. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů pak odpovědnost vylučuje. Některé zásahy, byť se zdánlivě jeví tak, že odporují objektivnímu právu, není možné posuzovat jako neoprávněné, pro existenci okolností vylučujících neoprávněnost zásahu. O neoprávněný zásah do osobnosti nejde zpravidla mimo jiné tehdy, když jednání představuje výkon subjektivního práva, pokud osoba (fyzická či právnická), jež se zásahu dopustila, nevybočila z mezí takto stanovených práv a povinností. Neoprávněným zásahem do práv chráněných ustanoveními § 11 a násl. občanského zákoníku nejsou projevy, které podle obsahu, formy a cíle je možné považovat za upozornění, podněty k řešení nebo žádosti o objasnění a prošetření určitých okolností, byly-li proneseny v prostředí oprávněném věc řešit.5. Žalobce v posuzovaném případě dovozuje zásah do osobnostních práv jednáním žalované z toho, že jde o úmyslné poškozování jeho dobrého jména, jeho podnikatelské činnosti a v neposlední řadě jeho práva žít šťastný život. V narativní části svého žalobního návrhu přitom žalobce popsal v zásadě dva druhy takovéhoto jednání žalované, která jeho osobnostních práv zasahují. Jednak se má jednat o jednání, kdy žalovaná bezdůvodně oznamuje příslušným orgánům, že se žalobce dopouští protiprávního jednání (k čemuž mělo dojít ve čtyřech případech), jednak (ve dvou případech) žalovaná tyto svoje domněnky vyslovuje před místními lidmi.6. Aniž by soud prováděl ve věci rozsáhlé dokazování (jak bylo oběma stranami navrhováno), zabýval se nejprve otázkou, zda jednání popsaná žalobcem v žalobním návrhu mohou, a to buď jednotlivě nebo alespoň ve svém souhrnu, být způsobilá vyvolat zásah do osobnostních práv žalobce. Pokud jde o případy, kdy žalovaná měla směřovat svoje oznámení na policii ve dnech 2. 4. 2021 a 17. 4. 2021 pak se jedná o případy spadající do období šíření údajné smrtící světové pandemie, tedy období charakterizovaného značnou společenskou hysterií, kdy byly vydávány příkazy omezující sociální kontakt, což m.j. významně omezovalo či dokonce vylučovalo poskytování ubytovacích služeb. Pokud žalovaná v době těchto zákazů a omezení sledovala v okolí ubytovacího zařízení žalobce zvýšený pohyb lidí, kteří byli žalobcem ubytováni, jistě mohla snadno učinit závěr o porušování těchto zákazů a omezení.7. V obecné rovině přitom platí, že o zásahu do osobnostních práv je možno uvažovat za předpokladu, že je splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a neoprávněností (protiprávností) zásahu. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů pak odpovědnost vylučuje. Některé zásahy, byť se zdánlivě jeví tak, že odporují objektivnímu právu, není možné posuzovat jako neoprávněné, pro existenci okolností vylučujících neoprávněnost zásahu. O neoprávněný zásah do osobnosti nejde zpravidla mimo jiné tehdy, když jednání představuje výkon subjektivního práva, pokud osoba, jež se zásahu dopustila, nevybočila z mezí takto stanovených práv a povinností. Jinými slovy neoprávněným zásahem do práv chráněných ustanoveními § 81 a násl. o.z. nejsou projevy, které podle obsahu, formy a cíle je možné považovat za upozornění, podněty k řešení nebo žádosti o objasnění a prošetření určitých okolností, byly-li proneseny v prostředí oprávněném věc řešit.8. V posuzovaném případě lze jistě souhlasit se žalobcem, že šetření policejního orgánu ohledně možného porušování tzv. covidových zákazů a omezení mohlo být pro žalobce nepříjemné a jistě by za určitých okolností mohlo být uvažováno o zasažení jeho osobnostních práv. Aby tomu tak mohlo být, muselo by k těmto šetřením policejního orgánu docházet ale za významně jiných okolností, než tomu bylo v posuzovaném případě. V jednání žalované by musel být spatřován tzv. šikanózní výkon práva, jímž je takový výkon práva, jenž nesleduje dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž jeho jediným cílem je poškodit jiného. Žalovaná svoje oznámení policejnímu orgánu směřovala za situace, kdy se důvodně mohla domnívat, že k porušování covidových opatření skutečně dochází a v oznámení těchto skutečností policejnímu orgánu je možno spatřovat spíše více či méně legitimní „boj s virem“, než výlučnou snahu poškodit žalobce. Přičemž na tomto závěru ničeho nemění to, že žalobce tato opatření ve skutečnosti neporušoval. V jednání žalované tak nelze spatřovat exces z výkonu subjektivního práva ani zneužití práva. Obdobné závěry pak lze vztáhnout i na další dva případy, kdy měla žalovaná upozornit stavební úřad na údajnou ilegální stavební činnost žalobce, či na policejní orgán na založení ohniště. I v těchto dvou případech lze v jednání žalované najít racionální jádro. V prvním případě totiž skutečně docházelo k prořezávání větví, což mohlo žalobkyni vést k domněnce o budování stromového domu, ve druhém případě pak oznámení na polici směřovala v kritické době hašení požáru v nedalekém Národním parku , právnická osoba, . Tedy i v těchto dvou případech lze mít pro jednání žalované pochopení a je tak nutno na ni pohlížet spíše jako na bdělou občanku, než na jako osobu, jejímž jediným cílem je šikanovat osobu žalobce. Přitom obecně vzato samozřejmě i takováto činnost bdělého občana může narazit na svoje limity. Těmito limity by zřejmě bylo, kdyby oznámení příslušným úřadům byla násobně četnější a vycházela by ze zjevně vyfabulovaných skutečností. Tak tomu ovšem v projednávaném případě nebylo.9. Ani ve zbylých dvou př