13 C 340/2025-47 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 75 392,75 Kč s přísl. Uvedla, že žalobkyně dne 12. 5. 2024 uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr v celkové výši 58 305 Kč, a to vícero převody na účet č. , č. účtu, , který se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných splátkách splatných spolu se sjednaným příslušenstvím. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, vyplněním webového formuláře. Žalovaná žalobkyni vrátila celkem částku 23 305 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 5. 12. 2024 soud zjistil, že smlouva není žalovanou podepsána, a to ani vlastnoručním podpisem, ani zaručeným elektronickým podpisem žalované. V závěru smlouvy je pouze strojově vysázeno „Tímto podepisuji elektronicky dne 2024-05-12. Klient“4. Z výzvy ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby, kdy výzva byla zaslána téhož dne, jak soud zjistil z podacího lístku.5. Z „Autorizace ověření totožnosti“ soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím nahlédnutí na bankovní účet ověřila totožnost žalované.6. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalované dne 12. 5. 2025 částku 5 500 Kč, dne 26. 5. 2024 částku 5 500 Kč, dne 3. 6. 2024 částku 5 500 Kč, dne 23. 6. 2024 částku 3 000 Kč, dne 28. 6. 2024 částku 1 800 Kč, dne 2. 7. 2024 částku 1 000 Kč, dne 4. 7. 2024 částku 1 005 Kč, dne 11. 9. 2024 částku 6 000 Kč a dne 30. 9. 2024 částku 29 000 Kč.7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že jsou zde uvedeni , Anonymizováno, společně hospodařící členové domácnosti, , Anonymizováno, s příjmem. Dále je uveden pravidelný měsíční výdaj na půjčky 0 Kč, výdaje na bydlení 9 000 Kč, nezbytné výdaje 0 Kč, zbytné výdaje 5 000 Kč, čistý měsíční příjem žalované je 29 666 Kč a disponibilní příjem činí 19 700 Kč.8. Z výpisu , Anonymizováno, k běžnému účtu žalované č. , IBAN, za období leden až květen 2024 soud zjistil, že příjem žalované tvoří výživné na děti v částce 25 000 Kč a 12 000 Kč a částka 500 EUR dne 21. 3. 2024 a 22. 4. 2024. Ostatní „příjmy“ jsou hotovostní vklady, kdy není zřejmá pravidelnost či zdroj. Každý měsíc je pak uveden výdaj 14 284 Kč a poté minimálně 2x platba za , Anonymizováno, v částce 457 Kč. Za uvedené období je počáteční zůstatek 0 Kč a koncový 98,42 Kč.9. Zbylé důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl. Nadto soud uvádí, že žalobkyně ve svém přípise ze dne 4. 11. 2025 uvedla, že nenavrhuje žádné další důkazy, pouze odkazuje na důkazy obsažené v návrhu na vydání EPR.10. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis či uznávaný elektronický podpis žalované a žalobkyně neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalované se žalobkyní tvrzenou smlouvu uzavřít, přičemž pouhé prokázání totožnosti neprokazuje, že měla žalovaná vůli uzavřít se žalobkyní konkrétní smlouvu. Na smlouvě o úvěru je v závěru uvedeno pouze tolik, že dlužník podepisuje smlouvu elektronicky, což nelze považovat za elektronický podpis. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovanou odsouhlasena. Žalobkyně však žádné důkazy v tomto směru neoznačila.11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně zaslala žalované částku 58 305 Kč, přičemž žalovaná uvedenou částku ani přes výzvu ze dne 21. 5. 2025 v celku nevrátila, kdy žalobkyni vrátila částku 23 305 Kč.12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 o. z., jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 58 305 Kč žalobkyní žalované. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, když uvedenou částku nevrátila, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze částku 23 305 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí tří dnů od odeslání výzvy k plnění (§ 573 o. z.) s přičtením tří dnů stanovených ve výzvě k plnění, neboť od tohoto dne je žalovaná v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. Nad rámec výše uvedené soud uvádí, že ani pokud by smlouva byla uzavřena platně a účinně, žalovaná by nebyla se svou žalobou úspěšná ve větším rozsahu, než v bezdůvodném obohacení, neboť tato smlouva by byla absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem ke špatnému vyhodnocení nedošlo. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádné listiny (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvu nebo výpis z katastru nemovitostí) aby zjistila skutečné měsíční náklady žalované. Vycházela pouze z automatického výpisu systému Kontomatik, ze kterého však soud přezkoumáním zjistil pravidelné příjmy žalované ve výši 500 EUR měsíčně, zbylé příjmy nejsou způsobilé prokázat stálost a trvalost, neboť se jedná o hotovostní vklady v různé výši, kdy původ těchto prostředků žalobkyně nezjišťovala. Výživné na nezletilé soud nepovažuje za příjem matky, se kterým by se v rámci úvěruschopnosti mělo pracovat, pokud zároveň nebyly zohledněny vyživované osoby a tyto by nebyly zahrnuty do posouzení, včetně jejich výdajů, což se v daném případě nestalo. Co se dále týče výdajů, z výpisu systému Kontomatik bylo soudem zjištěny pravidelné výdaje ve výši 14 284 Kč a 457 Kč, tedy zjevně převyšující pravidelné příjmy žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Žalobkyně tedy žádným způsobem v řízení neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nebo že dospěla ke správným výsledkům.14. O nákladech řízení pak soud rozhodl dle § 142 o.s.ř., kdy převážně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly, proto soud žalobkyni neuložil jejich náhradu.