13 C 414/2025-56 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení dlužné částky s odůvodněním, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , došlo dne 8. 3. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kdy na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 990 Kč (prodejní cena za zboží u zprostředkovatele úvěru) a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěru včetně úroku splácet v počtu 60měsíčních splátek ve výši 586 Kč. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy tím, že se dostal do prodlení s úhradou více než dvou po sobě jdoucích splátek, nebo jedné splátky po dobu delší než tří měsíce. Banka tedy od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. Žalovaný zaplatil na úvěr 8 418 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval dle § 115a, zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 990 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit v 60měsíčních splátkách po 586 Kč.5. Z oznámení o postoupení pohledávky vyplývá, že právní předchůdkyně pohledávky žalovanému oznámila postoupení na žalobkyni, a to dopisem ze dne 25. 11. 2024.6. Z výzvy k plnění ze dne 25. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně předžalobní výzvou vyzvala žalovaného k zaplacení a dle podacího lístku , právnická osoba, ., vyplývá, že písemnost byla žalovanému zaslána dne 26. 3. 2025.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se podává, že pohledávka byla postoupena původně na společnost , právnická osoba, ., a to smlouvou z 1. 11. 2023 a následně na žalobkyni smlouvou ze dne 23. 10. 2024.8. Ze žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr svobodný s vyživovací povinností, se způsobem bydlení dům, byt, momentálně splácen, s měsíčním příjmem 53 420 Kč, celkovými náklady domácnosti 6 000 Kč a finančními závazky 24 000 Kč.9. Na výzvu soudu stran doložení, v jakém rozsahu byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru a jak konkrétně byly zjištěné informace právním předchůdcem ověřovány, v návaznosti na doložení příslušných důkazů, žalující uvedla, že vycházela z měsíčního příjmu žalovaného s tím, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a žije v družstevním bytě. Celkové finanční závazky byly oceněny na částku 30 000 Kč. Dále byl proveden dotaz do registru SOLUS, kde nebyl žalovaný veden a dále byly provedeny dotazy do NRKI/BRKI.10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.11. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 28 990 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit s příslušným úrokem a poplatky ve splátkách. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného na základě žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, kdy žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 53 420 Kč, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti k žádné další osobě, žije v družstevním bytě a jeho celkové náklady, včetně finančních závazků činí 30 000 Kč. Jiné výdaje žalovaný neuvedl a žalobkyně je ani nezkoumala. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně v důsledku prodlením žalovaného se splácením, jej vyzvala k vrácení zbytku dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 8 418 Kč, když z důvodu neplacení došlo k zesplatnění úvěru.12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Uzavřená smlouva jeví znaky o úvěru, dle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně uhradila částku 28 990 Kč, která odpovídala prodejní ceně za zboží u zprostředkovatele úvěru.13. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jako spotřebitel, dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), dle § 86 z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je, dle § 2 odst. 1 z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud jde to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitele úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo plně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru, dle § 87 odst. 1, z. s. ú., ve znění ke dni uzavřené smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.14. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , právnická osoba, 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že výsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka – spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen dluh splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie ve věci sp. zn. C-679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudí úvěruschopnost spotřebitele, a to z úřední povinnosti, nikoliv jen na návrh dlužníka.15. S ohledem a tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí dlužník před soudem musel dovolávat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87, odst. 1 z. s. ú., kdy z účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.16. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z měsíčního příjmu žalovaného v částce 53 420 Kč, zároveň zjistila, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, jak je tvrzeno a žije v družstevním bytě, provedla dotaz do registru SOLUS, NRKI, BRKI. Jiné výdaje žalovaného nezkoumala, také nezkoumala výši případných srážek ze mzdy, kdy se spoléhala pouze na prohlášení žalovaného. Ze soudního systému , Anonymizováno, soud rovněž zjistil, že žalovanému byl dne 14. 10. 2021 poskytnut úvěr od společnosti , Anonymizováno, a. s., ve výši 795 000 Kč, dále 29. 10. 2021 od společnosti , Anonymizováno, v částce 60 000 Kč, dále 28. 12. 2021, úvěr od společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 68 000 Kč a dále