13 C 437/2025-60 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení dlužné částky s odůvodněním, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), došlo dne 7. 12. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, kdy na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v hotovosti v 52týdenních splátkách po 882 Kč spolu se sjednaným příslušenstvím, poplatkem ve výši 18 923 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku ve výši 900 Kč, zbylou část úvěr nevrátil.2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenaných v zákaznické kartě.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Na termín soudního jednání se žalovaný nedostavil, ani se neomluvil, soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o. š. ř., vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.5. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že tato byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena dne 28. 4. 2025 a dle seznamu postoupených pohledávek dle přílohy 1, byla postoupena taktéž pohledávka za žalovaným.7. Ze zákaznické karty soud zjistil, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaný žije s rodiči, je svobodný, zaměstnán je s příjmem 23 388 Kč na externí splátky hradí 1 000 Kč, na interní splátky 0 Kč, měsíční výdaje žadatele jsou 3 000 Kč. Příjem žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatní pásky.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet formou 52týdenních splátek po 882 Kč, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 18 923 Kč, úroková sazba činí 86 %, RPSN ve výši 156,32 %.9. Z tabulky umoření bylo soudem zjištěno, že žalovaný finanční prostředky čerpal dne 7. 12. 2022 ve výši 25 000 Kč, přičemž na poskytnutý úvěr uhradil celkem 900 Kč.10. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni.11. Výzvou ze dne 29. 7. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s poučením, nebude-li částka uhrazena, bude podána žaloba. Totéž prokazuje podací lístek ze dne 30. 7. 2025.12. K výzvě soudu, jakým konkrétním způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru a jak konkrétně byly zjištěné informace právní předchůdkyní ověřovány, žalobkyně odkázala na skutečnosti, již specifikované v žalobě, na smlouvu o zápůjčce, smluvní podmínky, zákaznickou kartu s tím, že úvěruschopnost byla řádně zkoumána. Rovněž po příslušném poučení při jednání dne 2. 4. 2026 na výzvu soudu, dle § 118a odst. 1, 3, stran prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně již žádné další důkazy ani tvrzení nenavrhovala.13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.14. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit s příslušným úrokem a poplatky v 52týdenních splátkách po 882 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného na základě žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, kdy žalovaný uvedl, že žije s rodiči, jeho měsíční příjem činí 23 388 Kč, je svobodný, jeho měsíční výdaje představují 3 000 Kč a externí splátky 1 000 Kč. Tyto žalovaným poskytnuté údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výplatní pásky a z pracovní smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splácením, jej vyzvala k vrácení zbytku dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 900 Kč, když z důvodu neplacení došlo k zesplatnění úvěru.15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru, dle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně uhradila částku 25 000 Kč, která odpovídala prodejní ceně za zboží u zprostředkovatele úvěru.16. Jelikož shora uvedené smlouvy žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel je jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.17. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.18. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.19. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že nezkoumala, kde žalovaný konkrétně bydlí, čistý měsíční příjem žalovaného zjistila ve výši 23 388 Kč, výdaje žalovaného činily celkem 3 000 Kč a 1 000 Kč. Tyto žalovaným poskytnuté údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výplatní pásky a pracovní smlouvy.20. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumá