13 C 60/2026-48 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá vydání soudního rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl povinen zaplatit žalovanou částku s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 7. 2024 na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 60 800 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 8 700 Kč na účet č. , č. účtu, , a to ve dnech 1. 7. 2024; 2. 7. 2024; 4. 7. 2024; 8. 7. 2024; 10. 7. 2024 a 7. 8. 2024, svůj dluh řádně a včas neplnil, čímž se dostal se splácení do prodlení, na jistinu splatil 120,62 Kč. Žalobkyně proto požaduje úhradu dlužné jistiny, poplatku za vyplacení tranší úvěru a smluvního úroku.2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným, dále vycházela z měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech, a to evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, výpisu z registru neplatných dokladů a dalších registrů. Z těchto skutečností žalobkyně usoudila, že je žalovaný schopen úvěr splácet.3. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil., právnická osoba, výzvě soudu stran doložení jak a v jakém rozsahu byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru a jak konkrétně byly zjištěné informace žalobkyní ověřovány, žalobkyně žádným způsobem nereagovala.5. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným tuto smlouvou uzavřela a zavázala se žalovanému umožnit opakované čerpání úvěru až do celkové výše úvěrového limitu 60 800 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s denním úrokem, poplatkem za vyplacení tranše úvěru.7. Z informace , právnická osoba, ., ohledně transakcí na účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že dne 1. 7.; 2. 7.; 4. 7.; 8. 7.; 10. 7. a 7. 8. roku 2024, byly na účet žalovaného připsány finanční prostředky v celkové výši 8 700 Kč z účtu č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, od odesílatele , Jméno žalobkyně, .8. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 10. 2025 vyplývá, že žalovaný byl vyzvána k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů, dle potvrzení o podání doporučené zásilky bylo zjištěno, že písemnost byla žalovanému zaslána dne 14. 10. 2025.9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že u položky „celkový počet členů ve společné domácnosti“ je uveden počet , Anonymizováno, z toho s příjmem hospodaří dvě osoby, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky představují 3 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení představuje 3 000 Kč u dalších nezbytných výdajů není ničeho uvedeno, u ostatních zbytných výdajů 2 000 Kč. Výše čistého měsíčního příjmu je 31 354 Kč, rezerva pro výdaje činí 800 Kč. Žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalovaného. K uvedeným tvrzením však žalobkyně nepředložila žádné důkazy, krom jí samotnou vygenerovaných výpisů z jejího vlastního systému.10. Z dalších předložených listin soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť jsou pro posouzení věci nadbytečné.11. Po provedeném dokazování soud dospěl k názoru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu a jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 60 800 Kč. Žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 8 700 Kč, kdy se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný nezaplatil žalobkyni nad rámec 120,62 Kč ničeno.12. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., o. z., kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztahy rovněž dle zák. č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).13. Dle § 86 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěru poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při poskytování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú., zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích, o způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, že smlouva dle § 87 odst. 1 z. s. ú., neplatná k čemuž soud přihlédne i bez návrhu.14. Dle § 2991 odst. 1, musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému to, oč se obohatil, dle § 2991, odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl.15. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nepostupovala s odbornou péčí, ani po výzvě nepředložila soudu důkazy stran toho, z jakých důkazů při zkoumání úvěruschopnosti vycházela. Žalobkyně nepředložila soudu výpis z , Anonymizováno, , z , Anonymizováno, , či výpisy z bankovního účtu žalovaného ze kterých, dle svých tvrzení vycházela. Soud tedy uzavírá, že na základě provedeného dokazování žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze z tvrzení žalovaného, kdy tyto nijak neověřila. Žalobkyně ani nezjišťovala, jaké úvěrové zatížení v té době žalovaný měl a zda-li jím sdělené údaje odpovídají realitě. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a důkladně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu je potřeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.16. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení prokazatelně poskytnuté jistiny ve výši 8 579,35 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (částka 120,62 Kč byla žalobkyni vrácena), spolu s úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.17. Ve zbytku je pak třeba žalobu jako nedůvodnou zamítnout.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení v částce 748,96 Kč, přičemž tato částka představuje úspěch žalobkyně 32,52 % z jejich celkové výše na základě rozdílu úspěchu a neúspěchu ve věci. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 947,01 Kč, sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po á 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t.19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.