14 C 33/2026-24 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 10 410 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 30. 3. 2025 byl do útulku pro zvířata provozovaném žalobcem předán pes, který byl zaevidován pod jménem , Anonymizováno, . Důvodem k ustájení zvířete bylo jeho přivedení žalovaným. Dne 21. 7. 2025 byl pes předán novému majiteli. Za 114 dní ustájení žalobce vynaložil náklady ve výši 9 120 Kč (114*80 Kč). Dalších 1 290 Kč vynaložil na veterinární péči. Celkem žalobce vynaložil 10 410 Kč. Žalovaný z této částky ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úschově ze dne 30. 3. 2025 má soud za prokázáno, že tento den předal žalovaný psa – fenu, jménem , Anonymizováno, , do péče Městskému útulku pro toulavá a opuštěná zvířata.4. Soud má z platebního výměru za veterinární činnost ze dne 23. 7. 2025 za prokázáno, že veterinární doktorka , tituly před jménem, , jméno FO, vyúčtovala žalobci náklady na veterinární péči ve výši 1 290 Kč.5. Z Dohody o bezplatném převodu vlastnického práva ze dne 21. 7. 2025 má soud za prokázáno, že tento den došlo k předání psa novému majiteli.6. Žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů, které žalobce vynaložil na ustájení psa ve vlastnictví žalovaného v Městském útulku pro toulavá a opuštěná zvířata v , adresa, v období od 30. 3. 2025 do 21. 7. 2025 ve výši 9 120 Kč, a dále odpovídající nákladům, které žalobce vynaložil za veterinární ošetření tohoto psa ve výši 1 290 Kč. Podle ust. § 2402 o. z. se smlouvou o úschově se schovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro uschovatele opatroval. Dle ust. § 2406 odst. 1 o. z. uschovatel nahradí schovateli nezbytné náklady, které na věc při jejím opatrování vynaložil; náhrada jiných nákladů schovateli náleží, nebylo-li jinak ujednáno, jako nepřikázanému jednateli. Podle ust. § 42 odst. 4 zákona č. 166/1999 Sb., veterinárního zákona, ve znění pozdějších předpisů, je chovatel povinen uhradit náklady na odchyt zvířete a dočasnou péči o ně osobě, která tyto náklady vynaložila. Proto soud žalobě vyhověl včetně požadovaného úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z.7. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.