14 C 47/2026-38 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 21 513,83 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 25. 1. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela. O povinnosti žalované zaplatit dlužnou částku jistiny úvěru a příslušenství rozhodl již Okresní soud v , adresa, platebním rozkazem ze dne 4. 4. 2023. Touto žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty za období od 28. 2. 2023 do 3. 10. 2025 ve výši 21 513,83 Kč.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 25. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr do výše 60 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Součástí smlouvy je i povinnost žalované platit smluvní pokutu ve stanovených případech. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy.4. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nedošlo. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jelikož vycházela primárně z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované zejména o jejích osobních a majetkových poměrech. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obezřetnost a důslednost při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k velmi nízkým výdajům uvedeným žalovanou. Žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované.5. S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nemá žalobkyně právo na smluvní pokutu (§ 2048 o. z.), která je předmětem tohoto řízení. Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.