15 C 337/2025-33 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 2. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 000 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž vycházela z informací získaných od žalovaného, z výpisů z bankovního účtu žalovaného, z veřejných rejstříků a úvěrových registrů, přičemž zjistila, že měsíční příjem žalovaného činí 32 000 Kč, jeho náklady na bydlení činí 6 500 Kč, náklady na stravu a běžné potřeby domácnosti 5 684 Kč, finanční závazky 7 000 Kč a náklady spojené se sázením a hazardními hrami 4 812 Kč měsíčně. Z těchto informací žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh řádně a včas neplnil, ocitl se v prodlení s úhradou splátky splatné dne 15. 3. 2025, pročež byl dluh v souladu se smluvním ujednáním zesplatněn v celé výši a žalovaný byl vyzván k úhradě nesplacené jistiny do 11. 8. 2025. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč za období od 12. 8. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z informací získaných od žalovaného, z výpisů z bankovního účtu žalovaného, z veřejných rejstříků a úvěrových registrů a zjistila, že měsíční příjem žalovaného činí 32 000 Kč, jeho náklady na bydlení činí 6 500 Kč, náklady na stravu a běžné potřeby domácnosti 5 684 Kč, finanční závazky 7 000 Kč a náklady spojené se sázením a hazardními hrami 4 812 Kč měsíčně. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou úvěru splatnou dne 15. 3. 2025, pročež žalobkyně svou pohledávku za žalovaným zesplatnila v celém rozsahu a vyzvala jej k úhradě dlužné částky do 11. 8. 2025.5. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. a dále podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. byla žalobkyně povinna před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Tuto povinnost však nesplnila, neboť dostatečně nezohlednila skutečnost, že žalovaný pravidelně hraje hazardní hry. Je přitom obecně známo, že hazardní hry mohou vést k závislosti a představují významné finanční riziko. Výdaje žalovaného na hazardní hry činily přibližně 5 000 Kč měsíčně, což představovalo podstatnou část jeho disponibilního příjmu po odečtení nákladů na bydlení, stravu a dalších běžných výdajů. Takové chování je z hlediska schopnosti splácet úvěr rizikové, zejména s ohledem na to, že výše těchto výdajů nemusí být stabilní a žalovaný si opakovaně půjčoval další peněžní prostředky namísto toho, aby výdaje spojené s hraním hazardních her omezil. Již před poskytnutím úvěru měl žalovaný finanční závazky ve výši 7 000 Kč, poskytnutím úvěru se navýšily o další 4 000 Kč. Z těchto okolností vyplývá, že jeho finanční situace nebyla příznivá a ve spojení s rizikovým hráčstvím mělo být žalobkyni zřejmé, že nebude schopen úvěr řádně splácet. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s náležitou odbornou péčí, když tyto rizikové faktory nezohlednila, soud proto smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudil podle § 87 odst. 1 z. s. ú. jako absolutně neplatnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal peněžní prostředky, a je proto podle § 2991 odst. 1 o. z. povinen tyto prostředky vydat žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (výrok I).6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.