6 C 12/2026-19 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobním návrhem, doručeným podepsanému soudu dne 27. 8. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení výše ve výrokové části rozsudku uvedených částek. Na odůvodnění těchto žalobních požadavků uvedla, že nárok na jejich zaplacení vznikl právnímu předchůdci žalobkyně společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále je „právnímu předchůdci žalobkyně“), když žalovaný neplnil řádně na smlouvách o spotřebitelském úvěru 1) č. , hodnota, ze dne 25. 1. 2023 na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 21měsíčních splátkách po 2 300 Kč jednak poskytnutou peněžní částku 20 000 Kč, jednak peněžní částku 28 285 Kč (tzv. souhrnný poplatek). Žalovaný plnil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částečně, přičemž na jistině zůstal dlužen 20 000 Kč, na „souhrnném poplatku“ pak částku 24 594,10 Kč a 2) č. , hodnota, dne 30. 11. 2022 na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 21měsíčních splátkách po 3 334 Kč jednak poskytnutou peněžní částku 30 000 Kč, jednak peněžní částku 40 008 Kč (tzv. souhrnný poplatek). Žalovaný plnil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částečně, přičemž na jistině zůstal dlužen 26 019,09 Kč, na „souhrnném poplatku“ pak částku 33 307,92 Kč. Právní předchůdce žalobkyně výše uvedené pohledávky za žalovaným, včetně nároku na zaplacení kapitalizovaných úroku a úroku z prodlení, postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 žalobkyni. Žalobkyně vznesla požadavek na zaplacení jak zákonných úroků, tak smluvních úroků. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.2. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že právní předchůdce žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 50 000 Kč, přičemž žalovaný je právnímu předchůdci žalobkyně vrátí v měsíčních splátkách spolu s poplatky výše uvedenými. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně plnil pouze částečně, tak jak shora uvedeno, což vyplývá z tabulky umoření. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouvy o úvěru, předpisu splátek a transakční historie).3. Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný evidentně směřovali k uzavření smluv o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, když právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky v hotovosti. K platnému uzavření smluv o zápůjčce však nedošlo, a to přesto, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky převzal. V posuzovaném případě totiž právní předchůdce žalobkyně straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupoval v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů), mj. i u zápůjčky a žalovaný na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Zároveň ovšem v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele.4. V daném případě ze zákaznických karet bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření druhé smlouvy (tj. 30. 11. 2022) uvedl, že žije s rodiči, má učňovské vzdělání, je ženatý, nemá žádnou vyživovací povinnost, je majitelem automobilu, pracuje na plný úvazek jako balič u společnosti Wellpappen und Kartonagen v Sebnitzu, kde pobírá čistý příjem 28 455 Kč měsíčně, dále uvedl další čistý příjem domácnosti ve výši 39 500 Kč, má externí splátku ve výši 3 000 Kč měsíčně a odhadované výdaje měsíční výdaje pak částkou 2 000 Kč. K částce označené jako další příjem domácnosti ve výši 39 500 Kč není možné vůbec přihlížet, nejedná se o příjem žalovaného, není vůbec zřejmé, o jaké peněžní prostředky se jedná, tato částka nebyla nadto žádným způsobem ověřena. Uvedené výdaje žalovaného se zdají být značně podhodnocené, když žalovaný v době uzavření smlouvy ze dne 30. 11. 2022 již hradil další zápůjčku u jiné společnosti ve výši 3 000 Kč měsíčně. Co se týče druhé zákaznické karty v době uzavření smlouvy dne 25. 1. 2023 (výše označená jako 1) smlouva) v té bylo zjištěno, že žalovaný stále ženatý, druh bydlení uvedl „jiné“ z čehož není možné usoudit, zda a kolik hradí nájemné, stále je majitelem automobilu, je na mateřské dovolené a pobírá sociální dávky ve výši 10 000 Kč měsíčně, jako další příjmy domácnosti uvedl částku 37 000 Kč měsíčně, hradí externí splátku ve výši 1 000 Kč měsíčně, interní splátku ve výši 3 334 Kč, přičemž odhadované výdaje uvedl ve výši 3 000 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně uvedl, že ověřil čistý příjem žadatele výpisy z bankovního účtu, výplatou sociálních dávek. Ani v tomto případě k částce 37 000 Kč označené jaké další čisté příjmy domácnosti není možné vůbec přihlížet, nejedná se o příjem žalovaného, není vůbec zřejmé, o jaké peněžní prostředky se jedná, tato částka nebyla nadto žádným způsobem ověřena. Uvedené výdaje žalovaného se zdají být značně podhodnocené, když žalovaný v době uzavření smlouvy ze dne 25. 1. 2023 byl pouze na mateřské dovolené, hradit externí splátku ve výši 1 000 Kč měsíčně, interní splátku pak ve výši 3 334 Kč měsíčně. Navíc je zřejmé, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně pouze na prvně uzavřené, tedy ke dni 30. 11. 2025, kdy byl zaměstnán na plný úvazek, a to pouze celkovou částku 6 900 Kč, tedy ve dvou splátkách po 3 350 Kč (30. 11. 2022 a pak 11. 1. 2023), následně částku 200 Kč, a to až dne 16. 6. 2023, přičemž na další zápůjčce již neuhradil ničeho. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěru schopnost žalovaného posoudit. Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platným uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřené smlouvy jsou ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).5. Právním předchůdcem žalobkyně tak bylo žalovanému plněno na základě neplatných smluv. Evidentně tak na straně žalovaného došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V posuzovaném případě byla majetková sféra žalovaného zvětšena celkem za obě smlouvy o 43 100 Kč, když žalovaný v mezidobí uhradil na obou smlouvách částku 6 900 Kč. Proto soud zavázal žalovaného, aby peněžní částku 43 100 Kč žalobkyni zaplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se totiž žalobkyně stala oprávněným domáhat se vydání tohoto bezdůvodného obohacení namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 a násl. o.z.). Zároveň soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 o. z. zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V posuzovaném případě prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 14. 8. 2025, když v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení vyzván dne 29. 7. 2025 ke splnění povinnosti do 13. 8. 2025).6. Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků (v žalobě označených jako jistina, kapitalizovaných jak úroků, tak zákonných úroků z prodlení), pak ty byly soudem zamítnuty, a to včetně části příslušenství v podobě nároku na zaplacení jak sjednaného úroku, tak úroku z prodlení v rozdílu oproti zákonné výši. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že by na náhradu nákladů řízení měl nárok žalovaný ve výši 17,06 % oproti žalobkyni (rozd