6 C 390/2025-17 — Okresní soud v Děčíně

Žalobním návrhem, doručeným podepsanému soudu dne 27. 8. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení výše ve výrokové části rozsudku uvedených částek. Na odůvodnění těchto žalobních požadavků uvedla, že nárok na jejich zaplacení vznikl právnímu předchůdci žalobkyně společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále je „právnímu předchůdci žalobkyně“), když žalovaný neplnil řádně na smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 6. 2022 na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně ve 78týdenních splátkách po 317 Kč jednak poskytnutou peněžní částku 10 000 Kč, jednak peněžní částku 14 661 Kč (tzv. souhrnný poplatek). Žalovaný plnil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částečně, přičemž na jistině zůstal dlužen 9 234,74 Kč, na „souhrnném poplatku“ pak částku 12 881,26 Kč Právní předchůdce žalobkyně výše uvedené pohledávky za žalovaným, včetně nároku na zaplacení kapitalizovaných úroku a úroku z prodlení, postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 žalobkyni. Žalobkyně vznesla požadavek na zaplacení jak zákonných úroků, tak smluvních úroků. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že právní předchůdce žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 10 000 Kč, přičemž žalovaný je právnímu předchůdci žalobkyně vrátí ve 78týdenních splátkách po 317 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně plnil pouze částečně, a to částkou ve výši 2 545 Kč, jak vyplývá z tabulky umoření. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouvy o úvěru, předpisu splátek a transakční historie).Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný evidentně směřovali k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, když právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky v hotovosti. K platnému uzavření smlouvy o zápůjčce však nedošlo, a to přesto, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky převzal. V posuzovaném případě totiž právní předchůdce žalobkyně straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupoval v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů), mj. i u zápůjčky a žalovaný na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Zároveň ovšem v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele.V daném případě ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný žije v bytě jako nájemník, vzdělání má základní, je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti, není vlastníkem automobilu, pracuje jako podnikatel, bagrista, přičemž si vydělá částku 37 300 Kč měsíčně, jako další příjmy domácnosti uvedl částku 45 000 Kč, odhadované měsíční výdaje má 7 000 Kč, kdy čistý příjem ověřil právní předchůdce žalobkyně pracovní smlouvou, výpisy z bankovního účtu za období od března do května roku 2022 a fakturami za období od března do května 2022. Ovšem k částce označené jako další příjem domácnosti není možné vůbec přihlížet, nejedná se o příjem žalovaného, není vůbec zřejmé, o jaké peněžní prostředky se jedná, tato částka nebyla nadto žádným způsobem ověřena. Uvedené výdaje žalované se zdají být značně podhodnocené, když žalovaný byl nájemníkem. Žalobkyně, jak uvádí v zákaznické kartě ověření příjmu ničím soudu nedoložila, například daňovým přiznáním, zároveň nebyly doloženy výdaje žalovaného, pouze tvrzeny. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěru schopnost žalovaného posoudit. Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).Právním předchůdcem žalobkyně tak bylo žalovanému plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalované došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V posuzovaném případě byla majetková sféra žalovaného zvětšena o částku 7 455 Kč, když žalovaný v mezidobí uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 2 545 Kč. Proto soud zavázal žalovaného, aby peněžní částku 7 455 Kč žalobkyni zaplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se totiž žalobkyně stala oprávněným domáhat se vydání tohoto bezdůvodného obohacení namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 a násl. o.z.). Zároveň soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 o. z. zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V posuzovaném případě prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 14. 8. 2025, když v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení vyzván dne 29. 7. 2025 do 13. 8. 2025).Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků (v žalobě označených jako kapitalizovaných jak úroků, tak zákonných úroků z prodlení), pak ty byly soudem zamítnuty, a to včetně části příslušenství v podobě nároku na zaplacení jak sjednaného úroku, tak úroku z prodlení v rozdílu oproti zákonné výši. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že právo na náhradu nákladů řízení by měl žalovaný, neboť byl ve sporu úspěšný co do 66,29 % oproti žalobkyni (33,58 %), ovšem žalovanému žádné náklady řízení v souvislosti s řízením nevznikly. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.