7 C 169/2025-37 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou celkem dvě úvěrové smlouvy specifikované níže, kdy žalovaná úvěry čerpala, ale částky řádně a včas nevrátila.Právní předchůdkyně dne 21. 11. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 24 měsíčních splátkách ve výši 2 069 Kč, s poplatkem v částce 27 651 Kč, splatných do 21. 11. 2024, a žalovaná úvěr splatila pouze ve výši 2 200 Kč. Dále dne 3. 3. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 24 měsíčních splátkách ve výši 1 885 Kč, s poplatkem v částce 25 233 Kč, splatných do 3. 3. 2024, a žalovaná úvěr splatila pouze ve výši 17 900 Kč.Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smluv právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalované před uzavřením smlouvy a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenaným v zákaznických kartách.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ve věci byla v průběhu celého soudního řízení nečinná.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 26. 1. 2026, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, a ke kterému se právní zástupce žalobkyně řádně dostavil s návrhem na vyhovění žaloby.4. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní:5. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, žalovaná se zavázal je splácet částkou 2 069 Kč ve 24měsíčních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 27 651 Kč a další příslušenství.6. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 3. 3. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnou peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala je splácet částkou 1 885 Kč ve 24měsíčních splátkách. Zároveň se zavázala uhradil žalobkyni poplatek ve výši 25 233 Kč a další příslušenství.7. Z tabulek umoření soud zjistil, že žalovaná čerpala částku ve výši 22 000 Kč dne 21. 11. 2022 a částku ve výši 20 000 Kč dne 3. 3. 2022. Dále je z těchto patrné, že žalovaná uhradila celkem na úvěr č. , hodnota, částku 2 200 Kč a na úvěr č. , hodnota, částku 17 900 Kč.8. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, je svobodná, je zaměstnána na plný pracovní úvazek jako uklízečka u , Anonymizováno, ’s s měsíčním čistým příjmem 18 260 Kč, což bylo ověřeno z výplatních pásek za 9/2022 a 10/2022, přičemž další čisté příjmy domácnosti měly činit 45 000 Kč (celkem tedy 63 260 Kč) její výdaje byly sjednány jako odhadované měsíční výdaje 2 000 Kč, a má , Anonymizováno, vyživované osoby.9. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, je svobodná, je zaměstnána jako uklízečka u , Anonymizováno, ’s s měsíčním čistým příjmem 17 001 Kč, což bylo ověřeno z výplatních pásek za 12/2021 a 1/2022, přičemž další čisté příjmy domácnosti měly činit 35 000 Kč (celkem tedy 52 001 Kč) její výdaje byly sjednány jako odhadované měsíční výdaje 2 000 Kč, a má , Anonymizováno, vyživované osoby. Interní splátky zde uvedeny nejsou.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávek ze shora specifikovaných smluv za žalovanou.11. Výzvou ze dne 16. 4. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy a podacího lístku , právnická osoba, ., z téhož dne.12. Na základě provedeného dokazování, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.13. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, žalovaná se zavázala je splácet částkou 2 069 Kč ve 24měsíčních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 27 651 Kč a další příslušenství. Dále se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala je splácet částkou 1 885 Kč ve 24měsíčních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 25 233 Kč a další příslušenství. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bytě, je svobodná, její čistý měsíční příjem k datu uzavření smlouvy č. , hodnota, činil 18 260 Kč, přičemž další čisté příjmy domácnosti činily 45 000 Kč (celkem tedy 63 260 Kč), a její odhadované výdaje představovaly částku 2 000 Kč. Ke smlouvě č. , hodnota, vyšla z toho, že čistý měsíční příjem žalované činil 17 001 Kč, přičemž další čisté příjmy domácnosti činily 35 000 Kč (celkem tedy 52 001 Kč) a odhadované výdaje opět představovaly částku 2 000 Kč. Žalovanou sdělené údaje o jejím příjmu ze zaměstnání byly ověřeny výplatními páskami, výdaje právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřila. Pohledávky za žalovanou byly následně postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhu vyzvala žalovanou výzvou ze dne 16. 4. 2025 k vrácení zbytku dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná uhradila na úvěr č. , hodnota, částku 2 200 Kč a na úvěr č. , hodnota, částku 17 900 Kč. Nad rámec výše uvedeného neuhradila ničeho.14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu, posoudil soud věc po právní stránce takto. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Jelikož shora uvedenou smlouvou žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela jí jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Dle § 86 z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy, povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.16. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopno