7 C 17/2026-86 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 10. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve sjednané lhůtě, která uplynula dne 9. 11. 2025, avšak svůj závazek řádně a včas nesplnil, a ocitl se tak v prodlení. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, dále kapitalizovaného úroku (odpovídajícího poplatku za sjednání úvěru) ve výši 5 500,42 Kč, úroku z dlužné jistiny ve výši 36 % ročně od 30. 10. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení od 10. 11. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 5 500 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce přezkoumal úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný na dlužnou částku nic neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává, resp. jej uznává pouze zčásti a z jiného právního titulu. Nezpochybňuje, že dne 30. 10. 2025 uzavřel se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byla poskytnuta částka 25 000 Kč, namítá však, že tato smlouva je absolutně neplatná. Důvod neplatnosti spatřuje v tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nezjišťovala jeho příjmy a výdaje ani celkovou zadluženost, ačkoliv by z těchto údajů musela zjistit, že žalovaný není schopen úvěr splácet. V důsledku toho má žalovaný za to, že smlouva je neplatná, a žalobkyni tak náleží pouze vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté jistiny. Žalovaný uvedl, že na poskytnutý úvěr dosud ničeho neuhradil, a navrhl, aby mu v případě uložení povinnosti k plnění bylo umožněno splácet dlužnou částku v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč. Současně navrhl, aby žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.3. Žalobkyně k tomu uvedla, že námitky žalovaného nepovažuje za důvodné. Potvrdila, že mezi účastníky byla dne 30. 10. 2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, přičemž žalovaný s jejím obsahem výslovně souhlasil a uzavření stvrdil elektronickým podpisem prostřednictvím SMS kódu, který má dle příslušných právních předpisů účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu. Žalobkyně zdůraznila, že smluvní podmínky byly jasné, srozumitelné a transparentní a žalovaný měl možnost se s nimi před uzavřením smlouvy seznámit. Námitku neplatnosti smlouvy považuje za účelovou a v rozporu se zásadou poctivosti. Dále uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného nejen na základě jím poskytnutých údajů, ale i s ohledem na jeho předchozí platební historii, když žalovaný v minulosti řádně splnil několik obdobných závazků vůči žalobkyni. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky prostřednictvím upomínek a následně byla věc bezúspěšně řešena prostřednictvím inkasní agentury. Přestože připouští možnost řešení věci splátkami ve výši 1 000 Kč měsíčně, trvá na tom, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.4. Soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, ze dne 30. 10. 2025 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal takto získané peněžní prostředky vrátit s úrokem ve výši 246,58 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve 2 750,21 Kč, a to jednorázově do 9. 11. 2025. V případě, že by úvěrovaná částka s úrokem nebyla uhrazena do stanovené doby splatnosti bylo sjednáno, že výše poplatku za sjednání úvěru činí 5 500,42 Kč. Celá úvěrovaná částka měla být vyplacena na účet č. , č. účtu, . Součástí smlouvy je i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.6. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla zaslána dne 30. 10. 2025 částka 25 000 Kč, kdy ve zprávě pro příjemce je „, Anonymizováno, pujcka ze dne 2025-10-30“. Potvrzení je vydáno společností , právnická osoba, . dne 28. 1. 2026. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 10. 3. 2026 vyplývá, že majitelem účtu byl žalovaný a že v uvedený den byla na tento účet skutečně připsána částka 25 000 Kč.7. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil.8. Z výzev k úhradě dlužné částky ze dne 14. 11. 2025, 19. 11. 2025, 29. 11. 2025 a 9. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky.9. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru soud zjistil, že v žádosti o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, žalovaný uvedl, že je zaměstnancem, přičemž své příjmy neuvedl, do výdajů uvedl částku 7 500 Kč. Z listiny označené jako „Aktuální informace o klientovi k půjčce č. , hodnota, “ soud zjistil, že se jednalo o pátou půjčku v pořadí pro žalovaného, když žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 36 000 Kč a výdaje 4 000 Kč (z toho náklady na bydlení činí 2 800 Kč a ostatní výdaje 1 200 Kč). Z listiny označené jako „úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, “ soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z příjmů žalovaného ve výši 38 332 Kč (dle této listiny se jedná o příjmy ověřené) a z výdajů v částce 4 000 Kč.10. Z komplexního výpisu z bankovních a nebankovních registrů ve vztahu k žalovanému ze dne 10. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaný měl evidováno celkem , hodnota, úvěrových kontraktů, přičemž nesplacená částka po splatnosti činila 20 651 Kč. Ze struktury jednotlivých kontraktů dále vyplynulo, že žalovaný měl již před uzavřením posuzované smlouvy dne 30. 10. 2025 sjednánu celou řadu úvěrů, a to zejména: dlouhodobý bankovní úvěr u , právnická osoba, ., uzavřený dne 6. 2. 2025 ve výši 800 000 Kč, s měsíční splátkou cca 9 248 Kč, dále kontokorentní úvěr u téže banky ze dne 12. 2. 2025, kontokorentní úvěr u , právnická osoba, . ze dne 2. 9. 2025, jakož i revolvingový či obdobný úvěrový rámec u společnosti , Anonymizováno, ze dne 28. 10. 2025. Kromě toho žalovaný v říjnu 2025, tedy bezprostředně před uzavřením posuzované smlouvy, sjednal více krátkodobých úvěrových produktů, a to u společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . ze dne 28. 10. 2025 a 29. 10. 2025 a další úvěrový produkt u společnosti , Anonymizováno, ze dne 29. 10. 2025, všechny v řádu desítek tisíc korun. Současně bylo zjištěno, že u některých těchto závazků evidovaných již krátce po jejich sjednání došlo k prodlení se splácením.11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:12. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal takto získané peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 246,58 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 750,21 Kč, a to jednorázově do 9. 11. 2025. Pro případ, že by úvěrovaná částka nebyla řádně a včas uhrazena, bylo sjednáno navýšení poplatku za sjednání úvěru na částku 5 500,42 Kč. Žalovanému byla dne 30. 10. 2025 na jeho bankovní účet č. , č. účtu, skutečně převedena částka 25 000 Kč. Žalovaný neuhradil na poskytnutý úvěr ničeho, ačkoliv byl k úhradě opakovaně vyzýván.13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:14. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splatit. Poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouv