5 C 295/2019-71 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce se žalobou podanou Okresnímu soudu v Domažlicích domáhá po žalovaném placení výživného ve výši 3 000 Kč měsíčně od roku 2016. V žalobě poukazuje na to, že se jedná o vztah otce a syna, kdy synovi bylo přiznáno výživné naposledy rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] ve výši 900 Kč. Žalobce je studentem 4. ročníku gymnázia a hodlá studovat vysokou školu, když žalovaný stanovené výživné řádně neplatí a poslední výživné bylo hrazeno insolvenčním správcem. Žalobce musí uspokojovat své náklady související se studiem, mimoškolními aktivitami, zálibami i s běžnými náklady bydlení. Tyto náklady spočívají v úhradě výletu do [země] v září 2018 ve výši 8 800 Kč, za [země] v dubnu 2018 vynaložil 4 600 Kč, k tomu vždy kapesné, maturitní ples zálohoval v pololetí 700 Kč, za oblečení na maturitní ples vynaložil 3 700 Kč, za kina a divadla utrácí v průběhu roku 2 500 Kč, další výlet 2 500 Kč, učebnice a pomůcky 2 000 Kč, za školní obědy měsíčně 600 Kč, lyžařský výcvik v roce 2017 stál 5 000 Kč + vybavení 4 000 Kč. Další mimoškolní akce byly taneční v roce 2016, 2017 za 3 000 Kč, autoškola v únoru 2019 stála 9 900 Kč, karate do roku 2018 ročně 2 000 Kč, soustředění za tímto sportem ročně 2 800 Kč, dále úrazové pojištění 2 000 Kč, stavební spoření 20 000 Kč ročně, telefony měsíčně 200 Kč, kolo v červnu 2019 stálo 8 000 Kč, lyže v lednu 2020 6 500 Kč. Žalobní nárok pak dokládá rozsudkem [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], jímž je mu výživné z původní částky 1 100 Kč sníženo na 900 Kč měsíčně s účinností od [datum]. Dalším dokladem, který žalobce předkládá je protokol sepsaný ve věci [spisová značka], bratrem žalobce [jméno] [příjmení], který navrhuje zastavení exekuce pro své výživné, neboť je schopen se od října 2015 samostatně živit. V průběhu řízení pak žalobce předložil ještě další doklady a to faktury o placení vodného a stočného, placení záloh na elektřinu, internet, doložil potvrzení o příjmech, které dosahuje z brigádní činnosti, doložil výpis z katastru nemovitostí o vlastnictví nemovitosti, ve které žalobce s matkou žije a prohlášení vlastníků, jakým způsobem jsou hrazeny náklady za toto bydlení. Dále pak se dovolává ještě zprávy insolvenčního správce v insolvenci, která byla vedena na žalovaného ve formě oddlužení, s poukazem na to, že insolvence v loňském roce v červenci skončila. Jako účastník řízení poukazoval žalobce na stejné okolnosti, které tvrdí v žalobě a které dokládá zmíněnými písemnostmi s tím, že se pokoušel s otcem domluvit telefonicky a to tak, že by mohl platit 2 000 Kč, což by spočívalo v nároku žalobce, který mu byl přiznán ve výši 900 Kč a v částce 1 100 Kč, kterou platil na bratra [jméno]. Žalovaný jakoukoliv dohodu odmítl, žalobce pak poukazuje na to, že od dubna 2019 do května 2020 vznikl dluh na výživném 11 700 Kč, který eviduje Česká správa sociálního zabezpečení a provádí srážky ve prospěch žalobcova nároku na výživné. Žalovaný se jednání ve věci neúčastní, vyjadřuje se prostřednictvím své manželky jako zmocněné osoby s tvrzením, že žalobce s žalovaným jakožto otcem nekomunikuje, a to ani v době, kdy je žalovaný hospitalizován a proto se žalovaný rozhodl kontakty se synem ukončit. Dále zástupkyně žalovaného zdůrazňuje, že žalovaný platí výživné ještě na dcera [jméno], [datum narození], patrně ve výši 2 000 Kč měsíčně a musí plnit vyživovací povinnost k [jméno], který se narodil ze společného soužití žalovaného a zástupkyně – manželky. Tento syn se narodil [datum], když žalovaný je invalidním důchodcem, pobírá důchod III. stupně, něco kolem 12 000 Kč měsíčně a rodina je evidována na Obecním úřadě v [obec], ačkoliv fakticky bydlí v obci [obec], kde mají pronajatý domek, což dokládala zástupkyně žalovaného uzavřenou nájemní smlouvou, a stanoveným nájemným 10 000 Kč měsíčně. Zástupkyně pak připustila, že žalovaný trpí závažným onemocněním a bývá často hospitalizován, když s dcerou [jméno] se nestýká. Zástupkyně žalovaného pak pracuje s výdělkem 14 000 Kč. Spropitné, které dostávala, označila jako směšné. V průběhu doby pak doložila, že rozvázala pracovní poměr při korona-krizi dohodou a že je jí vyplácena podpora v nezaměstnanosti 6 584 Kč měsíčně od [datum]. Zástupkyně zdůrazňovala, že ve společné domácnosti s nimi žije ještě její starší dcera, která studuje 4 letý obor s maturitou v [obec] a na níž pobírá výživné 2 900 Kč, další výdaje vznikají hrazením energií i s tím, že syn bude navštěvovat školku v [obec] a že žalovaný je v insolvenci, kdy je mu povoleno oddlužení a svoji povinnost plní jen s pomoci vlastních rodičů. Žalobce pak ještě doložil potvrzení o maturitní zkoušce a o přijetí ke studiu na [ název školy] [název školy] [název školy] v [obec]. Soud pak vyžádal ještě zprávu od ČSSZ, podle které žalovaný má invalidní důchod ve výši 17 098 Kč a z důchodu jsou prováděny srážky ve prospěch výživného pro nezletilou [jméno] [příjmení] ve výši 4 047 Kč měsíčně. Žalobce doložil výsluhu matky ve výši 5 444 Kč měsíčně a její výdělky ve výši 21 892 Kč. Podle § 910 odst. 1 a 2 obč. zák. platí, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle § 911 obč. zák. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. V daném případě je nepochybné, že mezi žalobcem a žalovaným je vztah syna a otce, kdy otci byla stanovena vyživovací povinnost k žalobci ve výši 900 Kč měsíčně naposledy rozsudkem [název soudu] ze dne [datum]. V té době bylo zohledňováno to, že otec plní ještě další vyživovací povinnost k nezletilé [jméno], [datum narození] a to tehdy ve výši 2 000 Kč měsíčně, když tato vyživovací povinnost k nezletilé [jméno] byla změněna rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] na částku 1 500 Kč s účinností od [datum]. Žalovanému pak přibyla ještě další vyživovací povinnost k synovi ze současného manželství s [jméno] [příjmení] a to [jméno] [celé jméno ], [datum narození], tedy po té, co byly upraveny vyživovací povinnosti pro nezletilého [jméno], [jméno] a [jméno]. Pokud jde o syna [jméno], žalovanému odpadla tato vyživovací povinnost v říjnu 2015, kdy tento syn žalovaného začal pracovat a byl schopen se sám živit. Naproti tomu žalobce je studující s vysvědčením o maturitě a přijetím ke studiu na vysokou školu a i v porovnání s polorodou sestrou [jméno] má výživné o 600 Kč nižší, ačkoliv nezletilá [jméno] je o 9 let mladší. Pokud jde o potřeby žalobce jako dospělého, ale studujícího syna žalovaného, je třeba vidět, že se připravuje na budoucí povolání řádným studiem a dokonce i se snaží zaopatřovat své potřeby, shrnuté v podání spolu s žalobou, a to brigádní činností, když v tomto roce si vydělal pouze 4 500 Kč a to s ohledem na korona krizi. Nepochybné také je, že konzumuje obvyklé náklady bydlení, které jsou realizované v rodinném domě prarodičů bez nutnosti platit nájemné, avšak s povinností udržovat dům ve stavu způsobilém k bydlení a že zájmovou činnost i výdaje související se studiem hradí převážně matka s příjmy kolem 26 000 Kč měsíčně čistého, když ani ona nemá vyživovací povinnost k synovi [jméno]. Evidentní je, že žalobce se nevyhýbá možnosti si přivydělat finanční prostředky na zabezpečení svých zájmů, což ale není důvod k tomu, že by žalovaný neměl plnit vyživovací povinnost ve vyšším rozsahu v závislosti na svých možnostech a schopnostech. I když má další dvě vyživovací povinnosti k nezletilé 10 leté [jméno] ve výši 1 500 Kč měsíčně a k synovi [jméno], se kterým žije ve společné domácnosti a který začne navštěvovat mateřskou školu, nelze přehlížet to, že má invalidní důchod III. st. ve výši 17 000 Kč a že výživné pro žalobce ve výši 900 Kč a pro [jméno] ve výši 1 500 Kč je s ohledem na věk a tím i potřeby oprávněného žalobce ve značném nepoměru. Přesto však soud vzal v potaz to, že žalovaný byl v insolvenci s povoleným oddlužením a že žalovaný splnil své závazky v insolvenci v loňském roce, když insolvenční řízení bylo skončeno v červenci 2019. Od té doby tedy není žalovaný zadlužen tak, aby nemohl plnit vyživovací povinnost k nejstaršímu dítěti s nárokem na výživné ve výši 3 000 Kč, neboť i po úhradě této částky a zaplacení výživného pro [jméno] by mu mělo zbývat dostatek prostředků na zaplacení nákladů běžné domácnosti, kterou zástupkyně žalovaného dokládala a to jak nájemní smlouvou, tak fakturami zaplacení vodného, stočného a elektřiny. Je totiž obvyklé, že tyto náklady postihují každou domácnost a že na jejich uspokojení se podílí na straně žalobce především matka a na straně žalovaného při existenci manželství a společném soužití se má podílet i manželka žalovaného. I když ta je v současné době odkázána na podporu v nezaměstnanosti, nelze nahlížet na poměry žalovaného tak, že by nemohl plnit zvýšenou vyživovací povinnost k žalobci po skončení insolvenčního řízení. Proto soud žalobě vyhověl co do navrhované výše výživného, tedy částkou 3 000 Kč, ovšem nikoliv od roku 2016, tedy od [datum], kdy později žalobce upřesnil datum [datum], a