6 C 214/2020-17 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 12 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu 4 000 Kč. V žalobě uvedl, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč, což žalobce doložil. Za to se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek ve výši 4 800 Kč, když částka 8 000 Kč spolu s poplatkem měla být zaplacena ve třech splátkách do 90ti dnů. Protože žalovaný tuto částku neuhradil, podal žalobce po bezúspěšné předžalobní upomínce tuto žalobu, kde žádal zaplacení výše uvedených částek. Soud tuto smlouvu pokládá za absolutně neplatnou, a to hned ze dvou důvodů. Jedním z důvodů je skutečnost, že sjednaný úrok, byť je nazván, jako poplatek za poskytnutí částky 8 000 Kč činí téměř 244 % ročně. Jedná se tedy o smlouvu uzavřenou v rozporu s dobrými mravy podle § 588 obč. zák. a § 1813 obč. zák. Dalším důvodem proč soud pokládá smlouvu za absolutně neplatnou je skutečnost, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, na kterého je vedena exekuce na základě pověření ze dne [datum], která je dosud v běhu. Soud zkoumá pouze ty exekuce, které byly na žalovaného vedeny ještě před uzavřením smlouvy o zápůjčce nikoliv další exekuce, či žaloby vedené u zdejšího soudu po tomto datu. Povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného vyplývá nejen z rozhodnutí finančního arbitra AF/4056/2017, ale i z rozsudku [číslo jednací]. Podle tohoto rozsudku je české právo ukládající výhradní povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy na základě nedostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti v rozporu s unijním právem a vnitrostátní soud jsou tedy povinné zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti z úřední povinnosti, a to včetně vyvození důsledků z případného porušení této povinnosti. Jestliže tedy soud pokládá tuto smlouvu za absolutně neplatnou posoudil vztah mezi účastníky podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2991 obč. zák. Podle tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí ten, kdo mimo jiné bez právního důvodu získá majetkový prospěch. Ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, je povinen ochuzenému vydat, oč se obohatil. Protože žalovaný přijal částku 8 000 Kč a tuto částku nevrátil, soud mu tuto povinnost uložil ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl, i pokud se jedná o úrok z prodlení z této částky, kde postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. Soud uložil žalobci povinnost doplatit soudní poplatek podle pol. 1/1 a) Sazebníku soudních poplatků, neboť věc nebyla rozhodnuta platebním rozkazem. Soud vyzval žalovaného, nechť se vyjádří, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání a zároveň byl žalovaný upozorněn, že pokud na tuto výzvu nebude v 7mi denní lhůtě reagovat, soud to bude pokládat za souhlas. Žalobce dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání přímo v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto postupoval podle § 115 a) o. s. ř. a věc rozhodl na základě listinných dokladů poskytnutých žalobcem. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud o nich rozhodl podle poměru úspěchu s neúspěchu ve věci, tedy podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl ve věci úspěch 62,5 %, neúspěch ve výši 37,5 %, náleží mu tedy náhrada nákladů řízení ve výši 25 % z částky 2 452 Kč, za soudní poplatek 1 000 Kč (když v této částce je již započten doplatek ve výši 200 Kč, který byl žalobci uložen k doplacení), dále za 3 úkony po 300 Kč a 3 x 100 Kč paušál, tj. celkem by náhrada nákladů řízení činila 2 200 Kč, 25 % z této částky činí 550 Kč.