19 C 149/2021-25 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se svého nároku po žalovaném dožaduje z titulu pojistné smlouvy, která byla uzavřena mezi účastníky řízení dne [datum] s počátkem pojištění ke dni [datum]; ve smlouvě bylo ujednáno roční pojistné ve výši 2 240 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně neuhradil pojistné za období od [datum] do [datum]. 2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání. 3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 2. 9. 2021 č. j. 19 C 149/2021-19 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 4. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení neuplatnil žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojištěným byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Povinností žalovaného bylo plnit řádně pojistné, žalovaný však splatné pojistné splatné dne [datum] neuhradil, přičemž neplacení pojistného bylo důvodem zániku pojištění ke dni [datum]. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, přísluší žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 6. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je třeba hodnotit jako právní vztah založený pojistnou smlouvu, jenž se řídí ustanoveními § 2758 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně byla (resp. měla být) v pozici pojistitele připravena v případě nahodilé události poskytnout pojistné plnění a povinností žalovaného bylo hradit ujednané pojistné. Žalovaný si tyto povinnosti řádně a včas v rozhodném obdobní nesplnil, a tato skutečnost byla důvodem pro zánik pojistného, přičemž vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalované příslušnou část pojistného. 7. Pro úplnost soud uvádí, že nepřehlédl existenci – v době vyhlášení tohoto rozsudku již skončeného – insolvenčního řízení, vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], předmětná pohledávka žalobkyně však zjevně vznikla až po zahájení tohoto insolvenčního řízení, a současně nejde o pohledávku za majetkovou podstatou žalovaného, ani pohledávku, která je kladena na její roveň (srov. ustanovení § 168 a § 169 insolvenčního zákona). 8. Prvním výrokem tohoto rozsudku proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné ve výši 1 189 Kč (jehož součástí je i ujednaná paušalizovaná náhrada za upomínání ve výši 600 Kč), a to včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč. Předmětné náklady představuje soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (z čehož žalobkyni zbývá zaplatit částku 600 Kč, neboť ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, a proto jí povinnost zaplatit zbývající část soudního poplatku soud uložil druhým výrokem tohoto rozsudku), odměna za tři úkony právní služby v celkové výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada za daň z přidané hodnoty ze součtu odměny a režijních paušálů ve výši 21 % Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť se neztotožnil s tvrzením, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu není možno podřadit pod tzv. formulářové žaloby; samotný text návrhu v konfrontaci s obsahem obdobných podání žalobkyně (nezřídka zastoupené Mgr. [jméno] [příjmení]) totiž dokládá pravý opak; jinak řečeno, podle podepsaného soudu nemůže být žádných pochyb o tom, že právě předmětný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. 10. Nadto se sluší opakovaně konstatovat, že„ je s podivem“, poukazuje-li Mgr. [jméno] [příjmení] v návrhu – jako obvykle – na„ množství produktů“ a na skutečnost, že„ jednotlivé produkty se řídí i různými zákony“, že se tvrzená variabilita téměř neodráží v textu předkládaných návrhů, ve kterých navíc (striktně vzato) nezřídka absentují i rozhodná skutková tvrzení (v posuzované věci např. skutečná výše dlužného pojistného a korektní údaj o celkové výši paušalizované náhrady za upomínání), jež si soud patrně má„ domýšlet“ z předložených důkazů. Jakkoli uvedená skutečnost soud, jenž přiměřeně zohlednil zásadu hospodárnosti řízení, nevedla k vydání usnesení, kterým by žalobkyni vyzval, aby doplnila svůj návrh, je současně zřejmé, že právě tato skutečnost může opětovně vést k otázce, zda je vůbec namístě v daném případě považovat zastoupení advokátem za účelně vynaložený náklad řízení.