19 C 166/2021-45 — Okresní soud v Domažlicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), jde tak o odůvodnění stručné. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částek uvedených v prvním výroku tohoto rozsudku, jež se odvíjejí od povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému – fyzické podnikající osobě – poskytován kontokorentní úvěr. 3. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu přitom splatný dluh žalovaného představoval částku 47 981,19 Kč, přičemž z toho jistinu činila částka 46 781,19 Kč a smluvní poplatky částka 1 200 Kč. Ve smlouvě (viz č. l. 12) přitom byl v případě„ nepovoleného debetu“ sjednán úrok ve výši 30 % ročně z dlužné částky. 4. Po právní stránce hodnotil podepsaný soud předmětnou smlouvu jako inominátní smlouvu (viz ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku), jejíž jednotlivá ujednání je třeba podřadit (srov. Bejček, Šilhán a kol.: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2015, s. 457) jak pod smlouvu o účtu (viz ustanovení § 2662 a násl. občanského zákoníku), tak pod smlouvu o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku). Současně je namístě zdůraznit, že soud – zvláště v kontextu procesní pasivity žalovaného – neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku. 5. Žalovanému bylo doručeno předvolání k prvému jednání ve věci více než deset dnů přede dnem jeho konání do vlastních rukou, respektive do jeho datové schránky (jakkoli toliko fikcí), přičemž v tomto předvolání byl rovněž upozorněn, že pokud se k němu bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vydán rozsudek pro zmeškání. Žalovaný se bez omluvy k prvému jednání ve věci nedostavil a svou neúčast neomluvil. 6. Právní zástupce žalobkyně navrhl během jednání před soudem vydání rozsudku pro zmeškání. Protože byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, soud podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. vydal rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, přičemž tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, vzal za nesporná. Nejde přitom o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír podle § 99 odst. 1 o. s. ř., a nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní normou. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši uvedené ve druhém výroku tohoto rozsudku, tedy v rozsahu nákladů řízení, které je namístě považovat za účelně vynaložené náklady žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 920 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 47 981 Kč. Soud přitom za první tři úkony právní služby použil ustanovení § 14b advokátního tarifu, za tyto tři úkony právní služby tudíž přiznal žalobkyni náhradu za odměnu advokáta v celkové výši 1 500 Kč. U čtvrtého úkonu (účast na jednání) pak bylo namístě vyjít z plné tarifní hodnoty, tedy přiznat žalobkyni náhradu ve výši 3 020 Kč za tento úkon právní služby, stejně tak bylo namístě přiznat celkem čtyři režijní paušály v celkové výši 600 Kč, náhradu nákladů spojených s účastí na jednání (náhrada cestovních výdajů včetně náhrady za promeškaný čas) v celkové výši 2 693 Kč a konečně náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 813 Kč ve výši 1 641 Kč Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně představují částku 11 374 Kč.