19 C 231/2020-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), jde tedy o odůvodnění toliko stručné. 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 036 Kč s tím, že dne [datum] při jízdě na lince [číslo] dne [datum] na lince [číslo] se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. 3. Účastníci řízení buď přímo v návrhu, nebo na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, byť v případě žalovaného šlo o souhlas vyjádřený pouze fikcí; soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., tedy rozhodl bez nařízeného jednání. 4. Soud dospěl na základě žalobkyní k návrhu přiložených listinných důkazů k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to jednak dne [datum] ve vozidle na lince [číslo] jednak dne [datum] ve vozidle autobusu na lince [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou (v prvním případě šlo o dvě minuty prošlou jízdenku), jízdné nezaplatil, jak vyplývá z hlášení o provedené přepravní kontrole, podepsané revizorem [jméno] [příjmení] (na č. l. 12), respektive revizorem [jméno] [příjmení] (na č. l. 13). Za této situace vznikla žalovanému v souladu s tehdy platnými Smluvními přepravními podmínkami povinnost zaplatit nejen jízdné ve výši 18 Kč, ale taktéž přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. V této souvislosti je vhodné uvést, že žalovaný – tím, že vstoupil do vozidla městské hromadné dopravy – v obou případech uzavřel se žalobkyní smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 občanského zákoníku, a tím se mimo jiné zavázal k povinnosti zaplatit za přepravu jízdné, resp. plnit veškeré povinnosti, jež z tohoto právního vztahu vyplývají. 5. Podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu, a podle ustanovení § 18a odst. 3 téhož zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato výše nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 6. Současně podle ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, platí, že nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku navíc po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 8. Protože se žalovaný ani v jednom případě na výzvu pověřené osoby neprokázal platnou jízdenkou (jakkoli v prvém případě mohlo jít z jeho strany o„ neúmyslnou neopatrnost“), a protože nezaplatil jízdné, je nárok žalobkyně důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, jenž je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 9. Po provedeném dokazování a následném podřazení zjištěného skutkového stavu na příslušnou (shora rekapitulovanou) právní úpravu tak dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.