19 C 238/2020-27 — Okresní soud v Domažlicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), jde tedy o odůvodnění stručné. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v prvním výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení žalobkyně vznikl její nárok z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 3. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání. 4. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení neuplatnil žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 6. Žalovaný se dne [datum] přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil platby za období od září 2017 do září 2019 celkem ve výši 3 375 Kč. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti opakovaně písemně vyzvala, naposledy přípisem ze dne [datum], žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. 7. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Ustanovení § 6 téhož zákona přitom stanoví televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. 8. Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb. současně platí, že nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalobkyni tak vzniká rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 9. Žalovanému tedy vznikla v souladu s citovaným ustanovením § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky v celkové výši 3 375 Kč. 10. Jelikož se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a současně žalovaný v žalobě uvedené skutečnosti nerozporoval, tedy netvrdil ani neprokazoval, že by žalované částky již zaplatil, rozhodl soud tak, je uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a proto jí soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které musela vynaložit v souvislosti s uplatněním svého práva u soudu. Nákladový výrok přitom odráží rovněž závěry konstantní judikatury Ústavního soudu, v prvé řadě nálezu ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12 (N 129/70 SbNU 193). Podepsaný soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši, jako kdyby nebyla zastoupena advokátem, tedy za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu Náklady řízení tak v dané věci spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a ve třech režijních paušálech po 100 Kč podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., zvýšených o 21 % za náhradu za daň z přidané hodnoty. Celkem tak náklady řízení činí částku 763 Kč, kterou je žalovaný podle § 151 o. s. ř. povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně.