19 C 242/2020-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), jde tedy o odůvodnění toliko stručné. 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 524 Kč s tím, že dne [datum] při jízdě na lince [číslo] se žalovaná nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. 3. Účastníci řízení buď přímo v návrhu, nebo na základě výzvy soudu (byť fikcí) souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalované) dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] na lince tramvaje [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné nezaplatila, jak vyplývá z hlášení o provedené přepravní kontrole, podepsaného revizorem (na [číslo]). Za této situace vznikla žalované v souladu s tehdy platnými Smluvními přepravními podmínky povinnost zaplatit nejen jízdné ve výši 24 Kč, ale taktéž přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. V této souvislosti je vhodné uvést, že žalovaná – tím, že vstoupila do tramvaje linky [číslo] – uzavřela se žalobkyní smlouvu o přepravě osob ve smyslu ustanovení § 2550 občanského zákoníku, a tím se mimo jiné zavázala k povinnosti zaplatit za přepravu jízdné, resp. plnit veškeré povinnosti, jež z tohoto právního vztahu vyplývají. 5. Podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu, a podle ustanovení § 18a odst. 3 téhož zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato výše nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 6. Současně podle ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, platí, že nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku navíc po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatila jízdné, je nárok žalobkyně důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, požadovaného v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 9. Po provedeném dokazování a následném podřazení zjištěného skutkového stavu na příslušnou (shora rekapitulovanou) právní úpravu tak dospěl podepsaný soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Předmětné náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 600 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21% ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč.