19 C 302/2020-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhá po žalovaném zaplacení dluhu ve výši 25 996,92 Kč s příslušenstvím, jenž měl žalovanému vzniknout z titulu smlouvy, uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], o revolvingovém úvěru [číslo] podle které mohl být žalovanému – opakovaně – poskytnut úvěr až do limitu ve výši 25 000 Kč, a to při ujednaném úroku ve výši 16,90 % ročně. 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Za této procesní situace, kdy současně bylo zřejmé, že žalobkyní předložené listinné důkazy v potřebné míře osvědčují její nárok, nebylo podle mínění soudu – prizmatem zásady hospodárnosti řízení – nutno vyžadovat obdobný souhlas rovněž od žalobkyně. 3. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] v jejímž rámci žalovanému v rozhodné době vznikl dluh ve výši 25 996,92 Kč. V rámci této smlouvy se žalovaný v ujednání pod čl. 1 zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 16,90 % ročně, a to v měsíčních splátkách ve výši 1 250 Kč. Žalovaný však neuhradil splátky za měsíce září, říjen a listopad 2019. V souladu s ujednáním v čl. 7 písm. b) smlouvy tak došlo dne [datum] k zesplatnění úvěru, čímž žalobkyni vznikla pohledávka ve výši 27 549,92 Kč. Ke dni podání žaloby pak pohledávka žalobkyně za žalobce představovala žalovanou částku, sestávající jednak z dlužné jistiny ve výši 22 980,92 Kč, jednak z ujednaných poplatků v celkové výši 3 016 Kč. 4. Uvedená skutková zjištění přitom přímo vyplývají z žalobkyní předložených listinných důkazů, zejména z výpisu z úvěrového účtu za období od 1. 7. do [datum] (na č. l. 14) a Podkladů pro soudní řízení (na č. l. 15 a 16), ve kterých je přehledně zpracován přehled aktuální výše pohledávky žalobkyně z titulu předmětné smlouvy za celou dobu trvání daného právního vztahu. 5. Po právní stránce hodnotil podepsaný soud předmětnou smlouvu jako smlouvu, jejíž jednotlivá ujednání je třeba podřadit (srov. Bejček, Šilhán a kol.: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2015, s. 458) pod právní úpravu smlouvy o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku). Současně je namístě zdůraznit, že soud – zvláště v kontextu procesní pasivity žalovaného – neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku. 6. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalovanému povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž kapitalizovaný i nekapitalizovaný smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovení v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. 7. Lhůtu k plnění přitom soud prodloužil na lhůtu jednoho měsíce od právní moci rozsudku, když – přes procesní pasivitu žalovaného – zohlednil, že žalobkyni přisouzenou částku nemusí být žalovaný objektivně s to žalobkyni v kratší době zaplatit. 8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 040 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 900 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 492 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta [údaje o zástupci]. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití § 14b advokátního tarifu, neboť dospěl k závěru, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit pod tzv. formulářové žaloby, tedy podřadit jej pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu.