5 C 129/2018-464 — Okresní soud v Domažlicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobcem blíže specifikovanou smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu dle zákona č. 229/1991 Sb. a žalované současně uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 187 343 Kč k rukám zástupce žalobce a rozhodl, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že odvolací soud se již jedenkrát věcí zabýval, a to v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] Odvolací soud dovodil, že ocenění odňatých pozemků podle jednotlivých rozhodnutí PÚ tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně a doloženo žalobcem při uplatnění nároku, a to znaleckým ústavem [právnická osoba], s. r. o., odpovídá hodnotě 815 094,80 Kč, neboť výhrady žalované proti nesprávnosti ocenění, spočívající zejména v nedostatku aplikace srážek ve smyslu oceňovacích předpisů, nelze považovat za správné. V této části se odvolací soud shodl se závěry soudu prvního stupně, pokud jde o výši ceny odňatých pozemků určenou znaleckým posudkem firmy [právnická osoba] Odvolací soud neshledal důvodnou ani opakovaně vznesenou námitku promlčení, když poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], zejména když sporná výše samotného restitučního nároku nepředstavuje samostatné majetkové právo, které by podléhalo promlčení. Odvolací soud však napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a uložil mu, aby se zabýval znovu otázkou liknavosti a svévole a dále převoditelnosti náhradních pozemků, a to pozemku [číslo] v katastrálním území Vranov a pozemku [číslo] v katastrálním území Havlovice. 2. S ohledem na shora uvedený závazný právní názor odvolacího soudu soud prvního stupně v napadeném rozsudku dovodil, že svévoli žalované bránící žalobci uspokojit celý svůj nárok představuje právě sporná výše restitučního nároku, kdy nebylo možno po žalobci požadovat, aby se účastnil veřejných nabídek náhradních pozemků nabízených žalovanou jen v té části, kde není mezi účastníky sporu o výši ceny odňatých pozemků. Dále se zabýval převoditelností náhradních pozemků, kdy žalovaná namítala nepřevoditelnost u pozemků [číslo] v k. ú. [část obce], který je předmětem dalšího soudního řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pokud ani po rozhodnutí odvolacího soudu nedošlo ke změně vlastnického práva k tomuto pozemku a vzhledem k tomu, že se jedná o ornou půdu a odňaté pozemky byly zemědělskými, je tento pozemek jako náhrada zcela přiměřený. V případě otázky převoditelnosti pozemku [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], který je evidovaný jako ostatní plocha a slouží jako cesta zajišťující přístup do obce Skláře, když obec Skláře je obcí zaniklou a komunikace je využívána pouze jako cesta k přilehlým pozemkům, které obhospodařuje obec nebo její vlastníci, neshledal též žádné zákonné překážky ani žádné nové okolnosti, než které hodnotil již při vydání svého prvého rozhodnutí a tento pozemek je dle názoru soudu prvního stupně též převoditelný. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. K otázce svévole a liknavosti a aktivnímu přístupu žalobce uvádí, že žalobce netvrdil, tím méně pak prokázal a ani sám soud prvního stupně v napadeném rozsudku neuvedl, přestože byl k tomu výslovně odvolacím soudem vyzýván, v čem mělo aktivní přičinění a snaha žalobce či jeho právního předchůdce směřující k uspokojení restitučního nároku přede dnem [2018] spočívat. Žalovaná namítá, že pro naplnění svévole a liknavosti na straně žalované nepostačuje až žalobcem v žalobce namítané nesprávné ocenění jeho restitučního nároku, ale nezbytný je i předchozí aktivní přístup žalobce směřující k uspokojení jeho nároku, byť by se tak mělo stát pouze v nesporné výši nároku. Z postupu právního předchůdce žalobce a zejména pak žalobce samotného vyplývá, že tito se aktivně nesnažili svůj restituční nárok po dlouhou dobu jakkoliv uspokojit, pokud až žalobce tvrdí, a to poprvé dokonce v podané žalobě, že žalovaná oceňuje jeho restituční nárok nesprávně, je na místě hodnotit, proč se adekvátním způsobem nepokusil uspokojit restituční nárok v části, která po celou dobu byla a nadále je mezi stranami nesporná, to je v části 535 666,70 Kč. Navíc rozdíl mezi výší restitučního nároku žalobce jak jej eviduje žalovaná a jak jej uvádí sám žalobce, je zhruba 320 000 Kč, jinak řečeno dle tvrzení žalobce eviduje žalovaná jeho restituční nárok zhruba ve výši 61 % z žalobcem tvrzených 815 094,80 Kč. Rozdíl mezi účastníky v ocenění restitučního nároku není extrémní, nejedná se například o násobky evidované výše restitučního nároku. Je nepřípustné, aby závěr o liknavosti a svévoli žalované včetně zhojení absence aktivity žalobce a jeho právního nástupce vyplýval z údajné spornosti výše restitučního nároku, když tato spornost v rozhodné době vůbec neexistovala, neboť žalobce žádnou aktivní snahu o přecenění svého restitučního nároku nedoložil. Soud prvního stupně se též žádným způsobem nevyjádřil a nezabýval kvalitou a kvantitou pozemků nabízených ve veřejných nabídkách, jak mu uložil soud odvolací. Žalovaná předně podotýká, že je vnitřně rozporné tvrzení žalobce, že v hlavním městě [obec] je veřejná nabídka pozemků nedostatečná, a proto je nucen podat žalobu a tuto žalobu pak podává k Okresnímu soudu v Domažlicích, kde se domáhá převodu vlastnického práva k pozemkům v obvodu tohoto soudu notně vzdáleného od [obec]. Zcela nepravdivé je pak tvrzení žalobce o tom, že veřejná nabídka náhradních pozemků realizovaná žalovanou je pro uspokojení jeho restitučního nároku zcela nedostatečná, když žalovaná v průběhu řízení doložila přehledy pozemků nabízených ode dne [2014] do [2018], seznam pozemků nabízených v roce 2018, o které se nepřihlásila žádná oprávněná osoba, přehled starších nabídek od roku 2000 a podrobnou tabulku nabízených pozemků od [2015] do [2018]. Prokázala tak, že nabídka náhradních pozemků byla v období před podáním žaloby zcela dostatečná k uspokojení žalobcova restitučního nároku. Žalovaná též poukazuje na rozdíly mezi řízením vedeným žalobcem a jeho sestrou [jméno] [příjmení], které soud prvního stupně zcela přehlíží. Především je zde rozdílná výše nároku žalobce a jeho sestry [jméno] [příjmení], kdy žalovaná eviduje restituční nárok ve výši 61 % hodnoty tvrzené žalobcem. V případě jeho sestry eviduje restituční nárok ve výši necelých 4 % hodnoty tvrzené sestrou žalobce. Pokud se tedy sestra žalobce jako oprávněná osoba za tohoto stavu neúčastní veřejných nabídek, lze tuto její pasivitu do jisté míry pochopit a akceptovat, neboť rozdíl v obou oceněních je zcela zásadní (22 304 905 Kč) a sestra žalobce by se tak přes veškerou snahu a aktivitu ve veřejných nabídkách mohla za nezměněné situace uspokojit pouze ve zcela marginální části svého restitučního nároku. V případě sestry žalobce [jméno] [příjmení] dospěly soudy k závěru, že postup žalované vůči ní byl svévolným a liknavým zejména právě z důvodu žalovanou diametrálně odlišného ocenění restitučního nároku – jen 4 % dle názoru soudu skutečné hodnoty jejího restitučního nároku. Postavení sestry žalobce [jméno] [příjmení] ve vztahu k liknavosti a svévoli žalované, jakož i k její nutné aktivitě, pak logicky zdůvodnil v pravomocném rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Krajský soud v Hradci Králové, jehož rozsudek byl potvrzen i rozhodnutím Nejvyššího soudu, když dovolání žalované bylo usnesením odmítnuto. Na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pak žalovaná odkazuje, když z jeho závěrů, jež byly potvrzeny i soudem dovolacím, jednoznačně vyplývá, že postup žalované vůči žalobci a jeho právnímu předchůdci nelze hodnotit jako liknavý či dokonce svévolný, a to s odkazem na jeho naprostou neaktivitu při uspokojování restitučního nároku. Ve věci žalobce neexistuje žádné pravomocné rozhodnutí, jímž by byl uspokojen nárok žalobce ve výši převyšující restituční nárok evidovaný žalovanou – na rozdíl od jeho sestry. Oproti sestře [jméno] [příjmení] je situace žalobce jiná i v tom, že pokud by se žalobce přihlásil do veřejné nabídky, mohl by svůj restituční nárok co do částky 494 092,50 Kč, respektive 535 666,70 Kč zákonem předvídaným způsobem uspokojit. Sestra žalobce by se v současnosti žádného náhradního pozemku domoci nemohla, neboť její restituční nárok je již mezi stranami v nesporné části vyčerpán. Postup žalobce, který bez jakékoliv předchozího upozornění nátlakovým způsobem podává žalobu a až poté činí zdánlivou aktivitu k uspokojení svého nároku a rozporuje výši svého restitučního nároku, je tedy nutno posoudit odlišně ve vztahu k posuzování jeho aktivity, liknavosti a svévole žalované. Soud prvního stupně tak pochybil, když se nezabýval těmito podstatnými rozdíly a automaticky přijal tvrzení žalobce o jeho shodném postavení s jeho sestrou. Žalovaná dále setrvává na svém stanovisku o tom, že žalobcem předložený znalecký posudek vykazuje značné nedostatky a jako celek jej není možné akceptovat, když má za to, že bylo nutno aplikovat srážky při ocenění nevydaných pozemků, a to minimálně srá