5 C 207/2021-23 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele [právnická osoba] se žalobou podanou Okresnímu soudu v Domažlicích, v jehož obvodu má žalovaný evidované trvalé bydliště, domáhá zaplacení pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] pod [číslo] podle níž byly žalovanému poskytnuté finanční prostředky ve výši [částka], a žalovaný se je zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] ve splátkách po [částka] týdně po dobu 53 týdnů. Poslední splátka připadá na [datum], když žalovaný nehradil závazek řádně a včas a za dobu od uzavření smlouvy do smlouvy o postoupení pohledávek, k níž došlo [datum], zaplatil [částka]. Podle žalobkyně tedy žalovaný dluží [částka] a úroky z prodlení, které žalobkyně kapitalizuje ke dni uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek a nárokuje i v následujícím období v zákonné výši. Nárok dokládá výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouvou o půjčce včetně smluvních podmínek, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením postoupené pohledávky žalovanému včetně dokladu o odesílání, předžalobní upomínkou s dokladem o doručování, výpisem z obchodního rejstříku předchůdkyně žalobkyně. Zároveň žalobkyně navrhuje postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení není v projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný měl možnost tento postup odmítnout v sedmidenní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která byla žalovanému doručena účinně na adresu evidovaného trvalého bydliště [údaje o trvalém bydlišti], [datum]. Stanovená sedmi denní lhůta tak marně uplynula [datum], aniž žalovaný postup dle § 115a o. s. ř. odmítl nebo se k věci jakkoli vyjádřil. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek vstoupila do pozice věřitele místo původního věřitele [právnická osoba], která poskytla žalovanému finanční prostředky na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum]. Žalovaný svůj závazek vrátit půjčené finanční prostředky a souhrnný poplatek neplnil řádně a včas a dluží tak po zaplacení částky [částka] zbývajících [částka], kdy žalobkyně nárokuje úroky z prodlení. Smlouva o půjčce uzavřená v listopadu 2006 se řídí ustanovením § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sbírky v důsledku předpokladů § 3028 nového občanského zákoníku. Podle něho se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku a práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, řídí dosavadními právními předpisy. Tak podle § 657 občanského zákona č. 40/1964 Sbírky smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při peněžité půjčce lze dohodnout úroky podle § 658 zákona č. 40/1964 Sbírky. Z uzavřené smlouvy je zřejmé, že žalovanému byly poskytnuté finanční prostředky ve výši [částka], které měl žalovaný vrátit, když svojí povinnost nesplnil řádně a včas. Pokud zaplatil [částka], dluží na tomto závazku částku [částka] a soud žalobkyni tento nárok přiznává včetně úroků z prodlení ve smyslu § 517 občanského zákona před novou úpravou, když výši určují prováděcí předpisy k tomuto ustanovení, tedy nařízení vlády č. 142/1994 Sbí. Pokud jde o ujednání obsažené ve smlouvě a týkající se souhrnného poplatku, je třeba vycházet z toho, že tento poplatek, aniž by bylo zřejmé, o jaké položky se jedná, tvoří 69 % poskytnutých finančních prostředků, což je ujednání nemravné, neboť nemůže představovat ani úrokovou sazbu v obvyklé výši v době uzavřeného závazku a ani není zřejmé, co sjednaný poplatek zahrnuje. V tomto směru je třeba pohlížet na toto ujednání jako nesrozumitelné, nejasné a odporující dobrým mravům ve smyslu § 3 zákona č. 40/1964 Sbírky. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sbírky je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. S ohledem na takto nepřiměřeně sjednaný závazek v neprospěch žalovaného jako spotřebitele nelze nárok žalobkyni po právu přiznat, a proto nelze přiznat ani kapitalizované úroky z prodlení, které vychází z nesprávně vyčíslené jistiny. V tomto rozsahu soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítá. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, řídí se ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla převážně neúspěšná, a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl ve smyslu těchto předpokladů § 142 odst. 2 o. s. ř.