6 C 127/2021-19 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu žalovanou částku, tj. 6 508 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o bezúčelovém spotřebním úvěru na základě které žalobce poskytl žalované částku 3 000 Kč. Dále žalobce v žalobě popsal, jakým způsobem došlo k uzavření smlouvy, tj. prostřednictvím internetových stránek [právnická osoba] [anonymizováno] s tím, že žalovaná odeslala částku 1 Kč na účet žalobce, a to ve dvou případech, tj. dne [datum] a [datum], jiné částky na úvěr nezaplatila. Žalobce dále podrobně vyčíslíl, z čeho se skládá žalovaná částka, tj. z poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 99 Kč, poplatku za SMS [název] 49 Kč, a dále úroky, kdy při první splátce se úrok neplatí a 2 – 8 splátce 147 Kč, když tyto poplatky jsou měsíční. Dále poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 297 Kč. I všechny tyto platby kromě platby za poskytnutí úvěru jsou sjednány jako platby měsíční. 2. Žalobce dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání přímo v žalobě, žalovaná byla vyzvána, nechť se vyjádří, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, a zároveň byla upozorněna, že pokud tak v 7mi denní lhůtě neučiní, bude to soud pokládat za souhlas. Protože žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, postupoval soud podle § 115 a) o. s. ř., a věc rozhodl podle dokladů poskytnutých žalobcem, tj. především úvěrové smlouvy včetně informací o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], dále z dokladů o zaslání částky 3 000 Kč na účet, ze kterého žalobci přišla částka 1 Kč, výzev ze dne [datum] a [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum]. 3. Úvěrovou smlouvu, kterou účastníci uzavřeli, soud pokládá za absolutně neplatnou, a to hned z několika důvodů: Především ze žaloby ani z poskytnutých dokladů není zřejmé, jakým způsobem žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Úvěruschopnost je poskytovatel úvěru povinen zkoumat podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Navíc soud pokazuje na rozsudek Soudního dvora EU – C - 679/18, podle kterého jsou vnitrostátní soudy povinny zkoumat posuzování úvěruschopnosti poskytovatele úvěru z úřední povinnosti včetně vyvození důsledků z porušení této povinnosti. 4. To však není jediným důvodem pro to, že je nutno smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky pokládat za absolutně neplatnou. Dalším důvodem je skutečnost, že podmínky smlouvy jsou nepřiměřené, jak pokud se jedná o výši úroků, která přesahuje více než dvojnásobně nejvyšší úroky v době uzavření smlouvy v místě sídla dlužníka, což je soudu známo z jeho činnosti. Tyto úroky peněžních ústavů nejsou vyšší než 21 % ročně. Dalším důvodem je skutečnost, že ve smlouvě je sjednáno několik plateb jako plateb měsíčních, aniž by žalobce poskytl jakýkoliv důkaz o tom, že tyto platby byly mezi účastníky sjednány. Jestliže dlužník, respektive klient vyplňuje na internetových stránkách formulář – požadované údaje, pak tento formulář žalobce nepředkládá a není možno tedy ověřit, zda vůbec si žalovaná tyto měsíční platby se žalobcem sjednala. Dále žalobce ničím nedokládá, zda a jakým způsobem byla doplňková službu za SMS [název], kdy je poplatek účtován částkou 49 Kč měsíčně, žalované poskytnuta. Podle § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. V daném případě nejenže úrok, sjednaný ve smlouvě, převyšuje více než 2,5 x úrok poskytovaný peněžními ústavy v dané době, ale navíc jsou ve smlouvě sjednány mimo tento úrok další platby, které ani žalobce nedokládá. 5. Soud proto vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč. zák. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úrok jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalobce prokázal, že žalované poskytl částku 3 000 Kč, z té zaplatila pouze 2 Kč, soud proto žalované uložil zaplatit rozdíl mezi oběma částkami, tj. částku 2 998 Kč. Žalobě soud vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení od doby, kdy se žalovaná do prodlení dostala. Pokud jde o úrok z prodlení, soud postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. 6. Protože věc nebyla rozhodována platebním rozkazem, soud doměřil žalobci povinnost doplatit soudní poplatek podle Sazebníku soudních poplatků pol. 1/1 a). 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř., když žalobce neměl ve věci úspěch ani z 50 %.