6 C 228/2020-29 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalované zaplatit mu částku 239 432,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 102 166,11 Kč od [datum] do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 83 436 Kč. 2. V žalobě uvedl, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 70 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka byla dohodnuta ve výši 129 644 Kč z toho úvěr 70 000 Kč – jistina a úrok 59 644 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 23 % ročně. 3. Kromě toho si smluvní strany dohodli doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu [název služby]. I tyto služby byly sjednány jako služby úplatné, a to služba inkasní za 289 Kč měsíčně a služba [název služby]třemi částkami [částka], [částka][částka [částka]měsíčně. Celkem měla žalovaná splácet částku měsíčně po dobu 72 měsíců. 4. Protože žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne [datum], zaslal žalobce žalované dvě upomínky, a po té dne [datum] přistoupil k zesplatnění úvěru. V žalobě dále uvedl, že celkem uhradila žalovaná 4 splátky, tj. částku 12 112 Kč a vyčíslil svůj nárok vůči žalované včetně smluvní pokuty ve výši 34 055,37 Kč na částku 239432,91 Kč. 5. Žalobce doložil smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 125789 Kč. Tato smlouva je na 27 stran. Ze smlouvy vyplývá, že ve skutečnosti byla žalované poskytnuta částka 57 000 Kč, když 13 000 Kč bylo započteno na náklady poskytovatele s poskytnutím spotřebitelského úvěru tak, jak jsou specifikovány v bodu 4.8 smlouvy. Tyto náklady jsou v bodu 4.8 smlouvy vyčísleny tak, že se jedná o náklady na zaslání smlouvy, na lustrum v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru odcizených dokladů, v registrech spojených s AML a v nebankovním registru a ostatní administrativní náklady poskytovatele jsou z částky 13 000 Kč vyčísleny na 12 350 Kč, aniž by byly nějak dále konkretizovány. 6. Z bodu IV. smlouvy pak vyplývá, že částka 40 081 Kč bude na základě žádosti žalované vyplacena ve prospěch úplné úhrady předchozího závazku spotřebitele vůči [právnická osoba]. Částka 16 919 bude vyplacena na účet spotřebitele. Tyto skutečnosti žalobce doložil, tedy jak to, že částku 40 081 Kč poukázal sám sobě na úhradu dřívějšího dluhu žalované a částku 16 919 Kč vyplatil přímo žalované. 7. Soud pokládá uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za částečně neplatnou, a to pokud se jedná o dohodu o zřízení inkasní služby a dohodu o doplňkové službě [název služby]. Dále pokládá smlouvu za neplatnou ohledně sjednání smluvní pokuty. Důvodem pro absolutní neplatnost spotřebitelské smlouvy v těchto částech je rozpor s dobrými mravy podle § 588 obč. zák. Podle tohoto ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V daném případě jsou požadavky žalobce natolik nepřiměřené, že jim nelze poskytnout právní ochranu, podle § 8 obč. zák.. Podle tohoto ustanovení zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Pokud se jedná o jednotlivé sjednané služby, pak žalovaná měla zaplatit za inkasní službu 289 Kč měsíčně po dobu 68mi měsíců, tedy 19 652 Kč a za službu [název služby] celkem 63 784 Kč, tedy jen za tyto dvě služby částku o 26 436 Kč převyšující výši půjčené částky, tj. 57 000 Kč. Celkem za tyto dvě služby měla žalovaná zaplatit po dobu trvání úvěru 83 436 Kč Je tedy zřejmé, že žalobce jen prostřednictvím těchto institutů, které jsou skryty v přílohách, tj. smlouva o inkasní službě a smlouva [název služby], si žalobce jen nepřiměřeně navyšuje úrok, který byl sjednán ve výši, která je akceptovatelná, tj. 23 % ročně. 8. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavírána prostřednictvím elektronických komunikací a vzhledem k jejímu rozsahu – 27 stran lze důvodně pochybovat o tom, že se někdo může podrobně s ustanoveními této smlouvy seznámit. Žalobce požaduje po žalované zaplatit částku téměř 4 x vyšší než kterou jí ve skutečnosti poskytl! 9. Protože je nutno posuzovat každou smlouvu individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, má soud za to, že žalobce jednal nepoctivě už jenom tím, že nabídl smluvní podmínky tak, jak nabídnuty byly, tedy splácení částky skutečně poskytnuté ve výši 57 000 Kč na dobu 6ti let, čímž samozřejmě došlo ke zvýšení úroků za tak dlouhou dobu, navíc účtoval značně vysoké částky za již cit. službu, [název služby] a službu inkasní. Za této situace soud shledal neplatnou i sjednanou smluvní pokutu, která je vzhledem k okolnostem případu nepřiměřeně vysoká. Na tom nemění nic skutečnost, že žalovaná tyto podmínky akceptovala. Je nutno přihlédnout k tomu, že pokud se jedná o spotřebitelský úvěr, je spotřebitel vždy slabší stranou s menší dostupností právních služeb a nemožností stanovovat si smluvní podmínky. Z okolnosti případu je také zřejmé, že žalovaná měla vůči žalobci dluh, který zřejmě požadoval zaplatit, a proto ho řešila další smlouvou o spotřebitelském úvěru, když z částky 57 000 Kč byla částka 40 081 Kč žalované poskytnuta na úhradu dluhu, který měla už u žalobce dříve. Okolnosti poskytnutí tohoto dřívějšího úvěru jsou pro soud neznámé, protože žalovaná se na jednání soudu nedostavila. Nicméně je zřejmé, že z poskytnuté částky 70 000 Kč obdržela pouze 16 919 Kč, neboť zbývající částky byly použity právě na úhradu dřívějšího dluhu žalované u žalobce a na náklady poskytovatele, jak byly vymezeny v bodu 4.8 smlouvy. K tomu lze jen podotknout, že tyto náklady byly vymezeny značně neurčitě, jestliže je ve smlouvě uvedeno, že ostatní administrativní náklady činí 12 350 Kč. Tato částka je zcela nepřiměřená, neodůvodněná a nemá žádnou oporu v zákoně. 10. Soud proto, pokud jde o smluvní ujednání ve spotřebitelské smlouvě, akceptuje pouze skutečnost, že žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 57 000 Kč, a že se zavázala platit úrok 23 % ročně, který soud v této výši ještě pokládá za přiměřený. Ostatní ujednání v této smlouvě soud pokládá za absolutně neplatná představující zneužití práva podle § 8 obč. zák. a jsoucí v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku. 11. Soud proto žalobě vyhověl pokud se jedná o rozdíl mezi poskytnutou částku 57 000 Kč a částkou, kterou žalovaná již zaplatila, který činí 44 878 Kč a náklady na upomínání v celkové výši 800 Kč, neboť žalobce doložil, že žalovanou o zaplacení žalované částky upomínal. Celkem tedy uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 45 678 Kč, a dále uložil žalované zaplatit úrok z půjčené částky, tj. 57 000 Kč ve výši 23 % ročně, a to již od první splátky, tj. od [datum], neboť úrok, vypočtený žalobcem je vzhledem k jiným výchozím částkám neakceptovatelný. Dále žalobě vyhověl i pokud jde o zákonný úrok z prodlení z částky 45 678 Kč ve výši, jak to žalobce v žalobním petitu navrhl. Ohledně rozdílu mezi částkou, která byla žalobcem požadována a částkou, která byla soudem přiznána (239 432,91 Kč a 45 678 Kč), tj. ohledně částky 193 754,91 Kč, soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. 12. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 83 436 Kč od [datum] do zaplacení soud připomíná, že toto ujednání bylo součástí smlouvy o inkasní službě, kterou soud pokládá za absolutně neplatnou. 13. Protože věc nebyla rozhodována platebním rozkazem, soud žalobci doměřil soudní poplatek podle pol. 1/1 a) Sazebníku soudních poplatků, když žalobce zaplatil soudní popletek 9 578 Kč, nicméně 5 % ze žalované částky činí 11 972 Kč, takže soud uložil rozdíl mezi těmito částkami žalobci zaplatit. 14. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud o ní rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť převážný úspěch v řízení měla žalovaná, a té žádné náklady řízení nevznikly.