6 C 240/2020-19 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částky uvedené v navrženém petitu, tedy kromě částky 5 832 Kč ještě kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a kapitalizovaný obchodní úrok a běžný zákonný úrok z prodlení a úrok 19,34 % ročně z částky 4 781,14 Kč. 2. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce, [údaje o právním předchůdci žalobce], poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] částku 5 000 Kč, k uzavření smlouvy došlo dne [datum]. Kromě vrácení této částky se žalovaný dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok ve výši 825 Kč, dále poplatek za administrativní činnost 1 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 1 500 Kč. Žalovaný však uhradil pouze částku celkem 2 493 Kč a žalobce v žalobě vysvětluje, jakým způsobem a na jaký účel tuto částku započetl. 3. Žalobce připojil smlouvu o spotřebitelském úvěru, kartu zákazníka, smlouvu o postoupení pohledávek z právního předchůdce na žalobce, oznámení o postoupení pohledávky a předžabní výzvu. 4. Soud žalobě vyhověl pouze částečně, neboť smlouvu o úvěru pokládá za absolutně neplatnou, když právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, jak vyplývá ze zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., neboť před uzavřením smlouvy o zápůjčce bylo na žalovaného vedeno 5 exekucí, které jsou dosud v běhu s tím, že tři z nich byly vedeny již od roku 2015 5. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, soud odkazuje na nález finančního arbitra AF/4056/2017. Zde je uvedeno, že k absolutní neplatnosti podle § 588 obč. zák. je třeba kromě rozporu se zákonem splnit i podmínku zjevného narušení veřejného pořádku. Součástí veřejného pořádku je mimo jiné ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné. Mezi takové skupiny osob nepochybně patří spotřebitelé, neboť jejich postavení je obecně ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat si smluvní podmínky. 6. Dále soud odkazuje na rozsudek [číslo], ve kterém je uvedeno, že vnitrostátní soudy jsou povinné zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti z úřední povinnosti, a to včetně vyvození důsledků z případného porušení této povinnosti. 7. Soud proto vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč. zák. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce částku 5 000 Kč. Z této částky podle žalobního tvrzení uhradil 2 493 Kč, je tedy povinen zaplatit žalobci rozdíl mezi oběma částkami, tj. částku 2 507 Kč. Soud žalobě vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení, kde postupoval podle § 1968 obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb., když úrok z prodlení uložil žalovanému zaplatit od doby, kdy se do prodlení dostal. 8. Ostatní nároky žalobce soud z výše uvedených důvodů zamítl. 9. Soud rozhodl o doplacení soudního poplatku, neboť věc nebyla rozhodována platebním rozkazem, postupoval podle pol. 1/1 a) Sazebníku soudních poplatků. 10. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud jí nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobce měl ve věci menší než poloviční úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.