6 C 252/2020-19 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce žádal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 9 210 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalované na základě smlouvy ze dne [datum] poskytl peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za čerpání úvěru 1 000 Kč, dále úrok ve výši 20 % měsíčně s tím, že byla povinna úvěr splácet v měsíčních splátkách minimálně 300 Kč měsíčně. Dále si účastníci sjednali, že v případě prodlení bude žalovaná povinna zaplatit žalobci 121 Kč smluvní pokutu za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, když tato smluvní pokuta se na konci každého kalendářního měsíce taktéž stává součástí jistiny dluhu žalované stejně tak, jako úrok. Podle bodu 6.5 smlouvy se stává dluh bez dalšího splatným, jestliže je žalovaná v prodlení se splácením dluhu, či jeho části po dobu delší než dva měsíce. Žalobce k žalobě doložil smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] výpisy k revolvingovému účtu, výpis z účtu věřitele – potvrzení o poskytnutí peněžních prostředků a předžalobní upomínku. Soud žalobě vyhověl pouze částečně, když vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč. zák. a násl. Účastníci sice uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. obč. zák., každá smlouva o úvěru uzavřená mezi podnikatelem a fyzickou osobou je však zároveň i smlouvou spotřebitelskou, která se řídí ustanoveními o spotřebitelském úvěru, tedy ustanovením § 1810 a násl. obč. zák. Podle § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dále se vztahy mezi účastníky řídí i zákonem o spotřebitelském úvěru 257/2016 Sb. Soud má za to, že smlouvu je třeba pokládat za absolutně neplatnou podle § 588 obč. zák. Podle tohoto ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Ve smlouvě je sjednaný 20 % úrok měsíčně, tzn. úrok ve výši 240 % ročně! Dále žalobce požaduje nejenom poplatek za poskytnutí úvěru, pro který není žádný zákonný důvod, ale i smluvní pokutu. Protože soud má za to, že takto uzavřená smlouva je v rozporu s dobrými mravy, pokládá jí za neplatnou. Protože však žalobce prokázal, že žalované poskytl částku 5 000 Kč je žalovaná povinna tuto částku žalobci vrátit, neboť na její straně přijetím této částky došlo k bezdůvodnému obohacení v prokázané výši 5 000 Kč. Soud jí proto uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit podle § 2991 obč. zák. a žalobě vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení z této částky. Ve zbytku pak žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. Protože věc nebyla rozhodována platebním rozkazem, soud uložil žalobci doplatit soudní poplatek podle pol. 1/1 a) Sazebníku soudních poplatků. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobci náklady řízení ve výši rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem ve věci, tedy ve výši 8,6 % z částky 2 089 Kč, tj. soudní poplatek 1 000 Kč (když v této částce je již započten doplatek soudního poplatku 600 Kč, což bylo žalobci uloženo ve výroku III. tohoto rozsudku), dále za 3 úkony po 200 Kč, 3 x 100 Kč paušál, 21 % DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, celkem tedy činí náhrada nákladů řízení 180 Kč.