6 C 269/2020-15 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 3 449,68 Kč. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel s jeho právním předchůdcem, [údaje o právním předchůdci žalobce], smlouvu o úvěru č.[číslo] dne [datum], na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 1 700 Kč, který byl povinen zaplatit do [datum] spolu s poplatkem ve výši 1 749,68 Kč před slevou, nebo 729,68 Kč po slevě. Pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobce doložil jak smlouvu o úvěru, tak i doklad o zaplacení částky 1 700 Kč dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z téhož dne i výzvu k úhradě před podáním žaloby. Žalobce dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání přímo v žalobě. Soud pak vyzval žalovaného, nechť ve lhůtě 7mi dnů soudu sdělí, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Zároveň byl žalovaný upozorněn, že pokud se v 7mi denní lhůtě k této výzvě nevyjádří, bude to soud pokládat za souhlas. Protože žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil, soud postupoval podle § 115 a) o. s. ř. a ve věci rozhodl na základě listinných dokladů poskytnutých žalobcem. Smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce, tj. [údaje o právním předchůdci žalobce], a žalovaným soud pokládá za absolutně neplatnou podle § 588 obč. zák. a § 1813 pro nepřiměřenost podmínek, za kterým byl tento úvěr poskytnut. Ve smlouvě je sice uvedena roční zápůjční úroková sazba 40 % ročně, ovšem celkový poplatek nelze pokládat za nic jiného než za úrok, který je zjevně nepřiměřený. Soud, proto posoudil vztah mezi účastníky podle § 2991 obč. zák., tj. podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle § 2991 obč. zák. se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch bez právního důvodu. Pokud se tak stane je povinen obohacený vydat to, co od ochuzeného získal. Žalobce prokázal, že jeho právní předchůdce poukázal na účet žalovaného částku 1 700 Kč dne [datum] a tato částka nebyla zaplacena. Soud proto uložil žalovanému povinnost částku 1 700 Kč zaplatit spolu s úrokem z prodlení, kdy postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. Protože věc nebyla rozhodována platebním rozkazem, soud doměřil žalobci soudní poplatek z žalované částky podle pol. 1/1 a) Sazebníku soudních poplatků. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce neměl ve věci úspěch ani z 50 % a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.