6 C 287/2020-15 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 5 250 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 17 700 Kč, když tento úvěr se skládal z půjčené částky 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku 7 700 Kč. Celkovou částku měl žalobce splácet týdenními splátkami po 295 Kč. Žalovaný však splácel dluh nepravidelně a uhradil žalobci jen částku 12 450 Kč. Zbývající částku tedy požadoval žalobce zaplatit na základě podané žaloby. Soud však žalobu zamítl a to z následujících důvodů: Žalovaný řádně nezkoumal úvěruschopnost žalobce, než mu byl úvěr poskytnut, neboť před uzavřením smlouvy k čemuž došlo dne [datum], bylo na žalovaného vedeno celkem 7 exekucí, a to již od roku [rok], které jsou dosud v běhu! Povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného je uvedena v zákoně č. 257/2016 Sb. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, soud odkazuje na nález finančního arbitra AF/4056/2017. Zde je uvedeno, že k absolutní neplatnosti podle § 588 obč. zák. je třeba kromě rozporu se zákonem splnit i podmínku zjevného narušení veřejného pořádku. Součástí veřejného pořádku je mimo jiné ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné. Mezi takové skupiny osob nepochybně patří spotřebitelé, neboť jejich postavení je obecně ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právní služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovit si smluvní podmínky. Dále soud odkazuje na rozsudek [číslo], ve kterém je uvedeno, že vnitrostátní soudy jsou povinné zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti z úřední povinnosti, a to včetně vyvození důsledků z případného porušení této povinnosti. Soud proto vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč. zák. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaný obdržel od právního předchůdce částku 10 000 Kč, zaplatil mu částku 12 450 Kč, nedošlo tedy na jeho straně k žádnému bezdůvodnému obohacení, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože věc nebyla rozhodována platebním rozkazem, soud doměřil žalobci soudní poplatek podle pol. 1/1 a) Sazebníku soudních poplatků. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.