6 C 300/2020-14 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce žádal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 7 930 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. V žalobě uvedl, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, [údaje o právním předchůdci žalobce], dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] tuto smlouvu doložil. Na základě smlouvy byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta žalované částka 7 000 Kč, za to se zavázala zaplatit další částku 5 330 Kč, tj. úrok ve výši 932 Kč, odměnu za zpracování a doručení 2 194 Kč a za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti 2 204 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit ve 45ti týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Z těchto částek dluží žalobkyně na jistině 4 709,33 Kč a na poplatku 3 220,67 Kč, celkem uhradila částku 4 400 Kč. Smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce soud pokládá za absolutně neplatnou, neboť žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované. Jak vyplývá ze zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/ 2016 Sb., neboť před uzavřením smlouvy o zápůjčce bylo na žalovanou vedeno u zdejšího soudu 7 exekucí, na základě usnesení zdejšího soudu, či pověření k provedení exekuce od roku 2009 do roku 2016. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, soud odkazuje na nález finančního arbitra AF/4056/2017. Zde je uvedeno, že k absolutní neplatnosti podle § 588 obč. zák. je třeba kromě rozporu se zákonem splnit i podmínku zjevného narušení veřejného pořádku. Součástí veřejného pořádku je mimo jiné ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné. Mezi takové skupiny osob nepochybně patří spotřebitelé, neboť jejich postavení je obecně ve styku s profesionálním podnikatele znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a nejsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností s nemožností stanovit si smluvní podmínky. Dále soud odkazuje na rozsudek Soudního dvora EU – C – 679/18, ve kterém je uvedeno, že vnitrostátní soudy jsou povinny zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti z úřední povinnosti, a to včetně vyvození důsledků z případného porušení této povinnosti. Žalobce prokázal, že mezi jeho právním předchůdcem a jím byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek dne [datum], když předmětem této smlouvy byla i pohledávka za žalovanou. Soud vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč. zák. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce částku 7 000 Kč, z té zaplatila 4 400 Kč, je tedy povinna žalobci uhradit rozdíl mezi oběma částkami, tj. částku 2 600 Kč. Soud žalobě vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení z této částky od doby, kdy se žalovaná do prodlení dostala. Postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. Ostatní nároky žalobce soud z výše uvedených důvodů zamítl. Protože věc nebyla rozhodována platebním rozkazem, soud rozhodl o doplacení soudního poplatku podle pol. 1/1 a) Sazebníku soudních poplatků. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.